30.1.-11.2.2014
Mauricius - hotel Emeraude Beach Atitude + all incl.
/Cestovka Blue Sky Travel/
Původně zaplacený hotel Bougenville .
30.1. včas odletělo obrovské letadlo EMIRATES z Phy do Dubaje. Měli jsme reference, jak je to super servis, ale v economy pro normální turisty nic moc, na to, kolik tam bylo letušek, vše trvalo nepřiměřeně dlouho, hlavně odnášení táců po jídle...Ale let celkem ok. V Dubaji dvě hodiny v tranzitu. Pak jsme nastoupili do zatím největšího letadla na světě - Airbus A380-800 se dvěma palubami, které přepravuje běžně 526 pasažérů a kapacitu má na 840 cestujících. Cesta přes noc, nespali jsme, já se dívala na filmy – display na každém sedadle před očima, O. hrál hry. Na Mauriciu jsme měli přistávat v 9.40 hod. Celou cestu jsme letěli přesně podle časového plánu. Při klesání jsme ale vlítli do šílené mlhy a lijáku a když už jsme viděli letiště a runway, najednou se zvednul čumák a letěli jsme zas nahoru. Samozřejmě kapitán něco říkal, ale já mu bohužel nerozuměla, huhlal anglicky s francouzským přízvukem celou cestu, netušila jsem, jak to ve finále budu potřebovat a neposlouchala ho v průběhu....Asi hodinu kroužil nad ostrovem a druhý pokus – opět to zvednul...... Já jsem už byla mrtvá strachy, protože jsem si myslela, že mu nevyjel podvozek nebo že má jinou technickou závadu a že jsme v podstatě mrtví.... Opět začal mluvit a to už jsem rozuměla, že letíme na vedlejší ostrov Reunion, kde přistaneme, natankujeme a..... Z toho jsem trošku získala naději, že to nebude technická a paní vedle – Arabka s dítětem – mi s úsměvem pomalu anglicky vysvětlila to, co jsem rozuměla sama. Na Reunionu přistál v pohodě, tam slunce, jasno, ale nepustili nás z letadla a dlouho ani na toalety, což si nakonec cestující ale vydupali a tak asi z 8 záchodů dva otevřeli.... Já jsem taky vystála frontu a když šla kolem letuška, na moji vyděšenou otázku, že jsme Češi a nerozumím tak moc dobře, jestli by mi znovu pomalu vysvětlila důvod, mi odpověděla, že to je skutečně jen kvůli počasí, že je taková mlha a liják, že nechtěl riskovat nestrefení se na dráhu...... Teď ale natankuje a už to bude vše ok. 4 hodiny jsme seděli na sedadlech, nic se nedělo, už jsme to jednou zažili v Madridu při cestě do Venezuely, tak víme, že to takhle trvá a že jsme si tehdy říkali, že to palivo tam asi nosí v konvičkách nebo proč. Pak tedy konečně opět vzlítnul (něco pro mě, ty starty a cíle já miluju fakt úplně nejvíc) a ze slunce se stala opět černá neproniknutelná koule, Ondra měl na obrazovce přesnou situaci z venku, já to nechtěla vidět, modlila jsem se a měla jsem zavřené oči a asi jsem vypadala hrozně, ale přistál a Ondra teprve pak mi řekl, že na té obrazovce to vypadalo hůř než obě nepovedená přistání před tím, ale že už to asi kpt. bylo trapné a zkusil to, no, a náhodou to vyšlo. Mně se okamžitě po přistání tak rozklepaly ruce a brada, že jsem nemohla mluvit a vzala jsem si Neurol na zklidnění, fakt to ale asi bylo o život.
V tomto "nádherném" počasí jsme vyřídili formality a u partnerské cestovky EMOTIONS (to tedy byly emoce) jen na nás dva čekal místní človíček a řekl nám, co dál, odvezli nám kufry do taxíku a jeli jsme další hodinu a něco do hotelu. Měli jsme začínat obědem, ale vším tímhle jsme se zdrželi a přijeli jsme tam někdy po 17hod.. V recepci nás přivítali slušně, ale měli prosbu – jelikož je Čínský Nový rok, mají přeplněno a nabídli nám hotel o 10 minut autem dál, krásný, o půl hvězdy lepší, s minibarem – to tenhle neměl – a zkrátka nás a ještě dva mladé Francouze ukecali. Takže znovu do taxi a do jiného hotelu. To vše v lijáku a černé obloze. No a to ještě po takovém zážitku jsem byla upozorněna, že se tam nekouří na baru, poslali mě ven k takovému kyblíku s pískem, no díkybohu za jiný hotel. V Emeraude když jsem si konečně sedla na bar než nám dovezou z toho původního kufry a zapálila, taky mě upozornili, že tam ne, ale naštěstí pouze pod stříškou toho baru se nesmělo, jakmile přestalo pršet (denně), sedělo se u stolků venku a tam byly popelníčky. Hotel byl ve srovnání s jinými destinacemi malý a komorní, 61 pokojů celkem, malinká recepce, celkem malý bar, ale vždy bylo kam si sednout, po pár dnech nás personál poznával – neměli jsme žádné pásky all incl., jen si při večeři odškrtávali čísla pokojů a manager to již od třetího dne říkal za nás.. Jídlo slušné, i když ne nějak obrovský výběr, pokaždé jsme se ale najedli. Většinou na indický způsob, chutné. Mně chybělo ráno müsli, ale jogurt byl denně a tak jsem ho jedla s ovocem a cornflaxy, O.s vajíčky na všechny způsoby max.spokojenost. Personál byl velice příjemný a vstřícný. Na pokoji v minibaru zdarma piva, fanty, minerálky, za poplatek chipsy a čokolády, několik jsme jich ve finále zaplatili. Na pláži od 10hod. člen personálu s pojízdnou chladničkou, nejdřív vždy obešel lehátka a udělal si poznámky jako číšník, co kdo chce pít a potom nosil přímo do ruky. Pokud neměl v chladničce, doběhl do hotelu. Cca v 11h chodil všem nabízet kousek pizzy coby lehkou svačinkou. To jsme taky ještě nezažili na žádné dovolené. My jsme ale nevyužívali jeho služeb, neboť Ondra má svoje termo-nádobky na pivo a panáčka a obsluhoval nás sám a o pizzu nestojí a já jsem si vzala asi 2x...
Pokračuji otřesnými zážitky. V sobotu nádherně, po dešti ani památky, vedro a celý den u moře. Trochu nás zklamaly chaluhy, ale nebylo jich zas tolik, jinak moře průhledné a hodně teplé – na mě až moc – asi 29C. Ondra spokojen. V neděli dopo totéž, vše zalité sluncem a už jsem si myslela, že nakonec budu i spokojená. Ondra v 10h donesl na pláž pivo a jejich moc dobrý karamelový rum, byl slabý a proto mi chutnal, houby zle. Až do doby, kdy jsem ve vodě blbla s O.kroksy – dal mi je, že nemám svoje boty do vody a abych na něco nešlápla, ovšem jak mi byly velké, dala jsem si je na ruce a plavala jsem jakože v rukavicích a nohou jsem do "něčeho" kopla a pak Ondra na lehátku zjistil, že asi mám zapíchnutou bodlinu od ježka v chodidle, utrhl to, co koukalo z nohy, šel do pokoje pro pinzetu, zkoušel to, ale marně, donutil mě jít na recepci se zeptat, jestli nemají něco – mast, co by to vytáhla anebo někoho, kdo s tím má zkušenosti a recepční řekl, že ano, mají zkušenosti a okamžitě do hospital a už mi volal taxi. Takže jak jsem byla, v šatech-triku na přeběhnutí k moři, od písku, Ondra se mnou, jsme jeli do nemocnice. To byl další velmi silný zážitek, ale foto nemám, protože jsem Ondru varovala, aby nefotil, že ho místní zabijou. Byla to nemocnice bez poplatků. Vypadalo to tam jako ve vybydlené fabrice nebo ve válečné polní nemocnici v Afghanistánu, všude humus, špína, asi 100 místních různě pobitých lidí-Ondra říkal, že asi nemají pud sebezáchovy a jak kosí tu cukrovou třtinu mačetou.... všude krev, všichni sténali a já s takovou bodlinečkou v noze, kterou jsem ani necítila....Jenže i ten taxikář říkal, že to ven musí, jinak bude zánět a všechno špatně. Naštěstí tam šel s námi a pomáhal vyplňovat různé papíry a domlouvat se v kreolštině, postrčil mě asi o 50 lidí, pak mě někdo píchnul do prstu a jiný mi změřil tlak a pak jsem se měla posadit do fronty mrzáků asi u chirurgie – nápis na dveřích zněl "small operation theatre"- malé operační divadlo. Pohled na ty lidi byl opravdu tristní, já bílá velká koule a oni všichni tmaví, kost a kůže, krev jim tekla na zem...... Nakonec jsem přišla na řadu, vevnitř byl opravdu milý a ke mně velmi příjemný doktor, mluvil krásně anglicky, že jsem mu rozuměla a nejdřív mi to umrtvil nějakým sprayem a pak se v tom docela dlouho hrabal a říkal, že je to "deep inside", vytáhl, dal mast, obvázal nohu, dal mi antibiotika 3x denně a prášky proti bolesti (těch jsem měla kufr kvůli kolenům), zakázal 3 dny do vody a nazdar. Takže od neděle do pátku 5 dní jsem měla vymalováno s rumem i pivem, vínkem a koktaily A nedala jsem si panáčka ani v době, kdy bych si ho nejen zasloužila, ale skutečně ho potřebovala kvůli cyklónu.
Začalo to v pondělí, kdy takový vtipný Čech chodil kolem bazénu s laptopem (my nebyli u moře, ale ve stínu u bazénu kvůli mé "ráně" a ATB, O.mi dával na nohu igelitovou tašku, abych se aspoň mohla osprchovat, ono sice denně sprchlo a byly mráčky a vítr, ale stejně slunce pralo fest – slyšela jsem cizího delegáta, jak tam někomu říká, že faktor 50 je na místní slunce málo, já měla na čuňu 15 a na tělo 10 celý pobyt, O. 15 na vše a není ten fototyp jako já a taky se nespálil, jen červenal....) a když ten pán poznal, že já jsem asi nejsnadnější kořist, vyžíval se v tom, jak nahlas ukazoval mapku ostrova (tečka) v poměru s cyklonem (velká koule), v době, kdy byl cyklon Edilson poměrně vzdálen - a jak se k nám blíží...... Nikdo mu moc nevěnoval pozornost, jen já..... V úterý jsme měli zaplacen výlet, nikdo nic nezakázal, tak jsem cyklón celkem pustila z hlavy a věnovala se jen svému pravému koleni, které bolelo, a levému chodidlu s rankou a obvazem, abych tedy převážně seděla v taxi nebo někde jinde, zatímco O. obíhal příslušné turistické podivuhodnosti s foťákem sám. Bylo těch zastávek dost a téměř vše podstatné, co se na ostrově dá za jeden den vidět, jsme shlédli. Na obědě jsme byli v horách v takové krásné restauraci s nádherným výhledem. Viděli jsme vodopád, 7 barev lávy, největší kráter, byli jsme v dílně na výrobu maket plachetnic a v továrně na výrobu rumu, u jezera s hinduistickou modlitebnou...
Všichni taxikáři, se kterými jsme jeli – nemocnice, výlet, letiště v pondělí – když jsem jim řekla o našem přistání, koukali obdivně a že to viděli, jak přistává a zase vzlétá dvakrát za sebou a pak letí na Reunion...... Že to ví na ostrově každej....Asi se to nestává denně.
Večer jsem již obvaz sundala a ve středu jsem hrdinně šla k moři, i když do moře už jen s velkým respektem. Plavala jsem víc v bazénu. Ranka skoro nebyla vidět, tak už jsem na to kašlala a obalovala si i nohu jak řízek pískem... Večer ale další jobovka v podobě sms od delegátky, která bydlí na druhém konci ostrova a v podstatě nám zařídila jen ten výlet a pak už jsme ji vůbec nezahlédli. V sms skutečně stálo to, co předvídal ten Čech (jeho rodina tomu uletěla o pár hodin, museli odletět dřív než měli), že se k nám blíží cyklon Edilson, oni jsou informováni každých 6 hodin, takže nás bude taky informovat s takovým časovým odstupem, abychom nejezdili na výlet na moře (to by mě ani nenapadlo), varování 3.stupně, máme dbát pokynů hotelu..... Koukali jsme s ostatními Čechy, jak se zatahuje obloha a jak personál začíná sklízet i lehátka a vše, co by event.mohlo lítat vzduchem, pevně přivazují, dokonce i od moře lehátka odvezli.... Bála jsem se tedy znovu, delegátka Anitka nepsala, jak slíbila, jen z recepce nám volali, abychom přišli na večeři dřív, protože potřebovali sklidit taky vše v kuchyni i jídelně.... V noci nám volali ještě jednou, abychom zavřeli dveře na terasu a nechodili ven....Foukalo hrozně, ale byli jsme v dost skrytém pokoji mezi keři a dole hned vstup do pokoje z terásky, docela mě překvapilo, že jsem spala celou noc a nic jsme neslyšeli kromě silného větru. Ráno zaťukal pingl a přinesl snídani do pokoje, abychom nadále nevycházeli. Pak přišla sms od Anitky – to už byl čtvrtek 6.2. – máme varování 3.stupně i nadále, poslední info z rána 4 hod. je, že cyklón se změnil na tropickou bouři – nevím, co je lepší – je 140 km na severo východ od Mauricia a pohybuje se rychlostí 15 km za hod. Nejblíže k nám má být kolem poledne. Další info v 10h, opět napíše. Volali nám zas z recepce, že oběd bude o dvě hodiny dřív – opět kvůli úklidu před přicházející bouří.
Najedli jsme se, sedli ven, koukali na nebe, které se začalo nějak protrhávat a občas i slunce zasvitlo, a najednou nám barman řekl, že cyklon je pryč, že už je klid a začali lítat s lehátky zpět k bazénu a pak jsme dostali sms od Anitky, že je poplach odvolán, cyklon naši oblast jen štrejchnul a už máme být v klidu.
No a pak už celkem ok, už další jobovky nebyly. Bylo tam Čechů jak much (a že nás mouchy otravovaly opravdu hodně), my jsme po večerech seděli s rodinkou z Olomouce, byli příjemní – Andrejka a Ríša, s sebou druháka Sašu – 9 let. Hráli jsme cestovní scrable, protože to neznali a hrozně je to bavilo, já od pátku už zas mohla pít, tak nějaký koktail a nějaký rum a večer vínko.... Víno tedy nic moc, Ondra si koupil na výletě v Supermarketu jihoafrické červené a každý večer si ještě vycumlal jednu na terase, když jsem šla v době braní antibiotik koukat se do pokoje na tablet na filmy – to byla pohoda, že jsem viděla všechny Hřebejkovy filmy a tři díly Hořícího keře v klidu na pokoji, O.kvůli dovče tablet koupil taky a vypadal jak všichni turisti, po večeři všichni měli na stole svoje přístroje a koukali, co se kde děje a psali maily a skypovali a já jsem říkala, zlatá doba, když nebyly ani mobily a z dovolené jsme posílali pohledy a ty přišly, když jsme dávno byli doma..... Tady vše všichni vědí hned, byla s námi taková čtveřice kamarádů z Prahy, dva gayové a dvě baby, ti vždycky někam jeli a večer to volali domů a hned jim posílali fotky z výletu..... Nojo, je jiná doba. Ti tam jsou na 3 týdny a to by mě už nebavilo. Já jsem byla spokojena s našimi 10 nocemi, stačilo.
V pondělí večer jsme odjeli od hotelu opět taxi a ještě o půl hodiny dřív než jsme měli, na letišti asi 3 hodiny, ale uteklo to celkem, pak 6 hodin do Dubaje, bylo dost turbulencí, vůbec jsem zas nespala.... V Dubaji asi 3 hodiny, to už mě nebavilo, pospávala jsem na židli v tranzitu, no ale pak do Prahy už za dne to letělo klidně, přiletěli jsme na čas po obědě. Samozřejmě opět problémy, vyhmátli si nás dva tlustoprdy celníci jako jediné z letadla, kde letělo 600 lidí, co máme k proclení, samozřejmě nic, zkrátím to, nakoupili jsme ve freeshopech před cestou i cestou zpět rumy a cigára o půlku levnější než jinde, smí se karton na osobu a já měla asi 5 a ještě krabičky extra, nakonec nás nechali jít, že příště .....
Celkově dovolená zajímavá a jiná než kdekoli jsme zatím byli, ale pro mě až moc velký zápřah na nervy.
