Maroko

30.6. – 7.7.2015

Maroko – Saidia – hotel Iberostar Saidia **

/Cestovní kancelář EXIMTOURS/

Do Oujdy /čti Uždy/ jsme vycestovali v nekřesťanskou hodinu, a sice v 06.10h, tudíž v 04h na letišti, tudíž v 03.15h odjezd z bytu. Objednali jsme si letištní transfer se smluvní cenou 500,- Kč a bohužel do příjezdu taxi neusnuli, ač já jsem se dost snažila. Letadlo odletělo celkem na čas (nějakých 10 minut zpoždění)  a sedlo v Oujdě přesně po 3 hodinách klidného letu. V Maroku je o dvě hodiny méně, dosud jsme nezjistili, zda je pravda, co říkali někteří turisté, že je to jen kvůli probíhajícímu ramadanu, jinak je jen hodinový časový posun.

Po asi 50 minutách cestou v autobuse, kde jsme zjistili, že tentokrát rozhodně nebudeme samotní dva Češi v hotelu, protože do IBEROSTARu jely dokonce autobusy dva, jsme dorazili k hotelu. Druhý bus měl trochu problém hned po odjezdu z letiště, někteří účastníci zájezdu fotili údajně oslíčky a co čert nechtěl, do záběru se připletli policisté, kteří se v Maroku (a spoustě jiných zemí) fotit nesmějí, stejně tak jako vojáci a vojenské objekty atd...). Okamžitě autobus zastavili a vlítli do něj, což u mnohých vyvolalo paniku, např. podle pozdějšího líčení rodičů s malými dětmi, kteří nic nefotili a nesledovali kromě svých dětí a ve světle  4 dny starého teroristického útoku v tuniském letovisku jim bylo jasné, že po příchodu ozbrojených uniformovaných lidí s tmavou pletí do jejich autobusu  jsou buď mrtví hned anebo při nejlepším unesení a uvažovali, jaké výkupné asi budou teroristi požadovat.... Vše se naštěstí rychle vysvětlilo s pomocí našeho francouzsky mluvícího delegáta Filipa Novotného, fotografové smazali oslíčky i policisty a pokračovali do hotelu....

Hned jsme mohli jít na snídani, což nás příjemně překvapilo, domnívali jsme se, že začínáme obědem jako někdy před pár lety v Egyptě při ještě daleko dřívějším ranním příletu, kdy jsme sami dřepěli před jídelnou u stolku bez pokoje, bez pití a jídla asi od 04.

30h a snídani jsme si potom zaplatili za 20 Euro hlavně kvůli tekutinám...(to bylo ale s Blue Style).

Po snídani jsme se měli hned ptát, zda náš pokoj je již uklizen a náš skutečně byl tak brzy a tak jsme se vydali hledat pokoj. Zarazil nás delegát, zda si nechceme vzít kufry, což se nám nestalo ani v tom /blbém/ Egyptě ani žádné jiné zemi na světě, pokaždé řeknou, abychom si kufrů nevšímali a dovezou nám je zřízenci na pokoj, já už žmoulala v kapse dolar za odvoz a nic. Totéž při odjezdu, málokde se stane, že si vláčíme kufry sami, ať je to v hluboké noci nebo přes den, kufry se nechají za dveřmi a pokud to není Mexiko, kde nám je nedovezli do odjezdu na letiště přes moje četné urgence a Ondra musel zůstat a čekat, zatímco minibus objížděl jiné hotely a já neustále bušila do řidiče, aby nezapomněl na my husband, vždy zavazadla z/do recepce doveze hotelový personál. V pětihvězdičkovém hotelu bych to opravdu čekala s jistotou, proto jsme to brali jako samozřejmost. Nebylo tomu tak a hledali jsme tedy pokoj s kufry v ruce, našli po nějaké době a bylo to samozřejmě v prvním patře bez výtahu s dost vysokými schody, takže začátek hned špatně...L

Další problém s trezorem, který se na rozdíl od většiny hotelů s 5 hvězdami platil extra (jinde je v ceně zájezdu) za 20 Euro na 6 dní a který se nedal otevřít podle přiložených instrukcí, tudíž jsme to hlásili na recepci a když řekla recepční 10 minut a trvalo to víc než hodinu a už byl čas večeře, došla jsem znovu na recepci, kde se  stejná slečna dost divila – byla jsem tam před tím taky já – a hned začala volat a shánět technika, což se jí nepovedlo, objevil se tam šarmantní hotelový manažer v obleku, který později každý večer vítal hosty v jídelně a byl velice příjemný a ačkoliv to jistě nebyla jeho práce, šel se mnou dost dlouhou štreku na pokoj a tam zprovoznil trezorový zámek a ještě počkal, až si to sami vyzkoušíme. Tomu jsme ale žádnou bankovku nedali, to bychom ho jistě urazili, na to vypadal moc vznešeně a slušně.

První večeře nás mile překvapila, jídla dost a hlavně byly k dispozici lahve s bílým, růžovým i červeným vínem, které si každý host mohl vzít ke stolu a sám si nalívat dle chuti. Většinou na dovolených roznáší při jídle pití personál a pouze skleničky,nikoliv celé lahve. Červené i růžové víno bylo celkem v pohodě i podle someliéra Ondřeje J. Problém byl v tom, že se údajně lahve nesměly vynášet z jídelny, což Ondra vyřešil tak, že každý večer sklenky i víno vynesl jiným východem, protože jsme chtěli pít a kouřit venku a ne v jídelně... První večer bylo půvabné, že si k nám venku přisedla jedna starší Češka (starší než my J), která blábolila něco o tom, že mě pozorovala v letadle, že jsem se za nás modlila, což je naprostý nesmysl, že jsem jistě lékařka z rentgenu (byla bláznivá) a když  Ondra nesl poslední tři sklenky červeného -  sobě,  mně a sobě ještě na pokoj "Spazierdrink", vyrvala mu to třetí z ruky a že moc děkuje, jak je pozornej – do té doby pila bílé – a že si budeme tykat a je Božena. Od té doby jsme se jí dost vyhýbali. Druhý den seděly u stolku vedle dvě "holky" z Břevnova (62 a 68) a díky nim, specielně jedné z nich, Aleně (druhá Jitka), jsme se dozvěděli, jak je to tam příšerné a hrozná dovolená a nic horšího nezažila a Maroko už nikdy více. Byly tam už druhý týden a měly toho dost. Takže negativa, se kterými jsme chtě nechtě souhlasili, byla např. – málo sezení venku, byl tam večer otevřen pouze jeden bar, a sice lobby v recepci, ohromný, ale uvnitř nedýchatelno, vše ostatní zavřeno a celkem daleko od tohoto baru bylo 10 stolečků pro 4 osoby, takže jsme museli vždy rychle jíst a obsadit si po večeři jeden z nich, což se nám vždy povedlo. Kdo chtěl sedět venku a nestihl urvat jeden ze stolků asi 100 m od baru, měl smůlu a nejmarkantnější to bylo, když dvakrát za pobyt byl animační večer u bazénu a jako všude na světě, i tam začínal programem dětiček a jejich rodiče museli buď stát anebo si posedávat různě na lehátka u bazénu..... To neznáme... Většinou bývá někde stranou amfiteátr, kde probíhají animační večery .... Tady bylo takové kino uvnitř v sále zvaném Casablanca.

Že nám dávali teplé víno do horkou vodou  umytých sklenic je další věc, která nám vadila, pakliže jsme neměli anebo dopili lahev vína z večeře. 

Další negativum bylo, že skutečně bylo málo lehátek u moře na tak velký hotel (zdaleka ne zaplněný – ramadán), tudíž opět Ondra.musel chodit ráno s osuškami před snídaní... Zkrátka pořád jsme si museli něco hlídat a něco obsazovat....Nechci vidět, jak to tam vypadá, když je hotel plně obsazen.  Navíc na pláži nebyl jediný odpadkový koš, sprcha, bar.... Vše jen u hotelu. Ondra chodil pro pivo a v 10.30h i panáčka do svých kouzelných nádobek do hotelového baru  ale bez problémů.

V jediném prťavém hotelovém obchůdku nebylo téměř co koupit, což byla smůla, protože další negativum a nezanedbatelné bylo, že jsme osušky měli na kauci 20 Euro (většinou jsou bez kauce), ale poslední den nám za ně vrátili Dirhamy, co s nimi, jsme netušili, navíc ani delegát nevěděl, zda ráno bude otevřený nějaký Duty Free na letišti, navíc při ramadánu....., což jsme se domnívali, že mohl zjistit, ale nakonec jsme byli nuceni v hotelu koupit  nějaký magnet na ledničku, a Natálce  růžovou taštičku na krk s obrázkem  holčičky, ze které byla po příletu nadšená. Nechali jsme si dovézt z výletu arganový olej pro sebe i děti, je to drahý, ale úžasný olej jak do kuchyně na saláty a ochucení různých pokrmů, tak do koupelny jako kosmetika. Nikde jinde na světě  údajně není k dostání. Říká se mu marocké zlato.Ještě mi z něj koupil Ondra v hotelu krém. Kdyby někoho zajímalo:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Arganov%C3%BD_olej

Jeden večer jsme si rezervovali místa v japonské restauraci OKI, tam se nám moc líbilo, měli jsme japonská jídla vč. sushi, dobrého japonského vývaru a výborného lososa i dalších mas se zeleninovou vaječnou rýží – viz foto.

Dovolená byla jinak krásná, počasí super, pokud někdy zataženo, vybralo se do 11 hod., příjemný větřík, takže žádné parno, moře taky příjemně teplé, i když byly po celý pobyt vlny a plavat se nedalo, ale nebyly to agresivní vlny jako v oceánu na několika našich předchozích dovolených, krásně se v nich skákalo a "skotačilo". Aleně samozřejmě vadily vlny, smrdící velbloudi a že se nedalo nikam chodit, ale to my jsme věděli před dovolenou a nevadilo nám to. Jeden zatažený den  jsme po snídani šli sami dva do Mariny po plážové promenádě asi 2 km, tam naprosto nic otevřeno – ramadán – a ani človíčka krom policisty u závory při vstupu do města, bylo to jako město duchů, tak jsme se raději vrátili do hotelu. Po pláži se ale k Marině dalo taky dojít a byly tam nádherné mušle, které Ondra i Alena s Jitkou ve velké míře nosili, nicméně jsme se dozvěděli, že se smí dovézt jen nepatrné množství a tak zbytek rozdali dětem na pláži.... Ten jediný den, kdy jsme byli v Marině, byly vlny větší a topili se dva lidi, což bylo něco pro senzacechtivé Čechy – my to neviděli J. V našem hotelu bylo nejvíc Slováků, potom Čechů a pár jiných národností – Italové, Francouzi....Rusáka jsem neslyšela, Ondra jednou ano J.

Čekali jsme kolem hotelu i pláže větší ostražitost místní ochranky nebo policie po tom, co 4 dny před naším odletem došlo k teroristickému útoku na hotel a pláž v Tunisu, ale na rozdíl od Tunisu, kde od toho pátku 26.6. u každého hotelu hlídá spousta policistů na koních i vojsko, nic takového v Saidii nebylo,  na pláži seděl jeden civil s vysílačkou a občas proběhl nějaký voják – jak říkal Ondra psycholog - v maskáčích a s obuškem, ti by nám jistě hodně pomohli... Zbraň jsme u nikoho okem nezahlédli.

Domů jsme letěli 8.den opět brzy ráno a sice přistávání bylo mírně rozkodrcané a nedělalo mně ani okolosedícím  vůbec dobře, ale přežili jsme to bez turbulencí a větších otřesů.

V letištní hale na letišti VH jsme při čekání na taxi s cedulí s mým jménem nenápadně okukovali Jana Krause, taktéž  na někoho čekajícího a velmi nekompromisně se tvářícího, proboha jen aby ho někdo neoslovil (O.mi radil, abych mu šla říct, že ho mám ráda a koukám na něj každý týden a jestli se s ním můžu vyfotit JJJ, to by byl naprosto nadšen). Zdál se mi hezčí než v tv, Ondrovi naopak.

Byl to fajn týden, ale zažili jsme spoustu lepších, a proto bych dala celkovou známku na stupnici 1 - 10  jenom 7.