Senegal
4. březen 2016 | 11.12 |
Senegal – Dakar – hotel Royal Decameron Baobab Resort
16.2. – 23.2.2016 /Cestovní kancelář EximTours/
Odlet Praha – Dakar s TravelService na čas, ale opět v nepříjemnou dobu, odjezd z domu letištním taxi v 02h, odlet v 04.45h. Při odbavení jsme zkusili prvně v životě požádat slečnu, zda by nebylo možné mít trojsedačku jen pro sebe a povedlo se. Seděli jsme v zadní části letadla (opět boeing 737, zpátky dokonce 737-model 800 smartwings, to je nejúspornější miniletadlo na světě ) a skutečně sami dva na "trojce", mělo to ale zas nevýhody např. v tom, když roznášely letušky jídlo, ptaly se všech před námi, zda ke kuřecímu masu rýži nebo noky, Ondra chtěl noky a dostal rýži, protože už noky nebyly. Totéž na cestě zpět, kdy jsme seděli opět hodně vzadu, opět dotazy všem na předních sedadlech, zda čínu nebo segedín, Ondra chtěl čínu a dostal segedín, že čína došla. Bohužel ale došly i deky cestou tam, byla mi stejně jako většině lidí opravdu zima přes půl cesty a když jsem viděla, jak letušky rozdávají deky, řekli jsme si také o jednu a dozvěděli se, že "deky už nejsou". Jinak nás oproti nejhoršímu očekávání mile překvapilo, že jsme dostali vůbec teplé jídlo, zřejmě je Senegal řazen už mezi exotické země, ale ve výčtu Eximu vyjmenován nebyl, proto jsem prvně v životě "uvařila" do letadla obložené bagetky a doufali jsme, že lidi kolem nebudou mít vejce natvrdo.... Škoda jen, že nám teplé jídlo dali hned po dosažení letové hladiny před 06h, v té době skutečně nejsme zvyklí obědvat a raději bychom si ještě zdřímli a jídlo dostali třeba v 11hod.. Jelikož se stejná trasa létá každé úterý ve stejnou dobu, někteří klienti, kteří byli v našem hotelu na 14 dní a letěli tedy o týden dříve, měli chápavější personál a skutečně je nechali vyspat a oběd podávali až v době, kdy se obyčejně oběd konzumuje. Klepat jsme se přestali až téměř u Kapverdských ostrovů kolem poledne, kdy už začalo fest svítit slunce a bylo znát, že jsme téměř na místě. Slovo téměř píšu záměrně, neboť jsme se až v letadle dozvěděli, že máme mezipřistání na ostrově Boa Vista. Ostrov, kde jsme strávili nádhernou dovolenou v říjnu r. 2014, je sice krásný, ale jak jsme věděli zřejmě jen my z celého letadla, je tam letiště s kratší příletovou a rozjezdovou dráhou o 800 metrů proti normálu, takže přestože v pokynech byly časy odletu i příletu pouze Praha – Dakar, museli jsme vcelku šíleně přistávat na Boa Vistě – silný vítr docela s letadýlkem mával a vůbec to bylo dost drsné přistání (pro mě o to horší, že jsem věděla, jak moc musí brzdit...), hodil s námi na letiště jak s pytlem brambor.. A začali manévry. Na Boa Vistě totiž vystoupili lidi, kteří tam letěli na dovolenou, přistoupili lidi, kteří tam byli na dovolené a ti s námi letěli do Dakaru, kde čekali, až k nim přistoupí lidé, kteří byli na dovolené v Senegalu a pak teprve letěli do Prahy. Horší bylo, že spousta lidí, letících z Boa Visty do Prahy, měla stejná čísla sedadel jako ti, co letěli s námi z Prahy do Dakaru, tak tam docházelo k hádkám a nakonec letuška poslala většinu dozadu, aby si posedali, kde je místo a v Dakaru po našem vystoupení si teprve sednou na svoje místa dle palubních lístků. Trochu zmatečné. Tak to bylo i to další úterý při cestě domů, nervozita a hádky, naštěstí tedy už bez mezipřistání. Cesta do hotelu trvala téměř 2 hodiny (85 km od Dakaru) a provoz podobný všem těmto zemím, přes silnici tu krávy, tu kozy, předjíždí se nadoraz, ale když jsme vjeli na dálnici, byla lepší než D1.V hotelu jsme dostali hned klíče od pokojů a černocha s kufry a uháněli jsme za ním až na úplný konec hotelového objektu, černoch měl v každé ruce jeden kufr a vyhýbal se např.vozíkům uklízeček tím stylem, že kufry tahal po zdi a trochu jsem měla obavu, abych měla do čeho balit na cestu zpět. Pokoj byl vzdálen od recepce/jídelny cca 500 m, takže jsme nachodili denně někdy 3 km, někdy 2 km (snídaně a zpět, večeře a zpět a někdy oběd a zpět). Pokoj pěkný, i když bez ledničky, ale denně uklizený a dodány osušky a ručníky a jedna dvoulitrová balená voda. Zjistili jsme, že sice to máme nejdál k jídelně a recepci a velkému bazénu, nicméně přímo kousek od našeho pokoje je další bar a bazén, i když menší, slunečníky s lehátky na pláži taky v menším množství, ale pokaždé, když jsme chtěli, jsme se v pohodě vešli.. Tam podávali v poledne i obědy, i když ne tak bohaté jako v hlavní jídelně, ale nám to stačilo. Další bar byl ještě cca uprostřed cesty mezi pokojem a jídelnou s veškerým děním (sporty, animace atd.), tam sice nebyl bazén ani obědy, ale sprchy nechyběly nikde, takže i tam jsme 2x strávili slunečný den. Byl tam lepší výhled na moře, protože ten nejbližší bar od našeho pokoje s bazénem byl u pláže, kde byly velké kameny a neviděli jsme z lehátka na lodě a čluny a katamarány apod. Jídlo bylo dobré, ryby, hovězí, kuřecí i vepřové maso, spousta zeleniny, ovoce sice nebylo sladké jako v jiných exotických zemích, což nás překvapilo, že červený i bílý meloun byl celkem bez chuti, stejně tak i ananas, ale výběr slušný. Spousta dortíčků a každý večer zmrzliny. Jediné, co nás trochu trápilo, bylo chladno po večerech a ránech a podle delegáta, který tam je od 1.12.15, to byl jediný chladný týden jeho tříměsíčního pobytu . Nebyli jsme na to úplně vybaveni, chodili jsme ve svetrech, v kterých jsme letěli, já jednou v kotníčkových botech, na sukničky a trička to skutečně nebylo... Místní se halili večer do mikin a kapuc, turisti, kteří letěli v péřovkách, je měli na sobě po večerech. Rána byla také chladnější, ale kolem 9h se začalo oteplovat a přes den bylo běžně 30C. Chladnější větřík ale pofukoval i přes den, což v tom horku bylo příjemné, ale ne po koupání – oceán měl 18-20C a bazén byl teplejší, ale stejně po koupání byla trochu husí kůže...Byli jsme v pátek na jednom společném výletě na safari, bylo to hezké, viděli jsme z nákladního otevřeného auta spoustu volně se pohybujících druhů antilop, hyeny, nosorožce, žirafy, zebry, opice a pštrosy, obrovské baobaby – viz fota. Ondra byl v neděli sám na výletě u Růžového slaného jezera, v jedné místní vesnici a dokonce si
projeli jako součást výletu kousek trasy Paříž – Dakar v terénních vozech přes duny i po pobřeží oceánu – já bych to nepřežila, i on přijel trochu promrzlý a vytřesený, ale spokojený. Seznámili jsme se s manželi z Prahy- Ilona a Leo, kteří si k nám přisedli asi 2. večer, byli příjemní a celkem jsme si s nimi rozuměli. V úterý 23.2. jsme odjížděli v 10h od hotelu, což je příjemnější než večer kvůli kufrům a check out ve 12h, i když jsme tak přišli už o jeden den dovolené. Odlet z Dakaru opět na čas a v Praze jsme byli dokonce o chvilku dřív než byl plánovaný přílet. Po cestě asi 5 turbulencí a opět se mi nelíbilo přistání v Praze, nadávalo dost lidí kolem, ale to se asi s tím pidiletadlem jinak ani nedá než bouchnout o zem.... Letěli jsme 6 hodin. Tam i s mezipřistáním 8 hodin.Dovolená super, ale krátká (dá se buď na jeden nebo na dva týdny, my preferujeme 9 nocí a 10 dní,
ale to EximTour už nedělá z úsporných důvodů, jak nám bylo vysvětleno).Od 1 do 10 bych dala 8 a to jen kvůli té dálce z pokoje na jídla a zimě, za kterou nikdo nemohl.
FOTKY
