Severní Kypr
1.7. – 8.7.2017
Severní Kypr – Famagusta – hotel Salamis Bay Conti Resort 
/Cestovní kancelář EximTours/
Odlet z Prahy opožděn o 70 minut, tudíž 1.7., první oficielní den dovolené podle CK, jsme strávili z velké části doma L, od 18.40h na letišti a od 21.50h v letadle. Přílet do Ercanu (čti Erdžan) byl kolem 4h ranní 2.7. s tím, že mezipřistání v Antalyi nebylo jako jindy proto, aby v Turecku někdo z cestujících vystoupil či nastoupil, celé narvané letadlo tureckých aerolinií /Türk Hava Yollari, jestli si dobře pamatuju 40 let z Ankary/ letělo do turecké části Kypru, ale pouze proto, že Severní Kypr není oficielně uznávaný stát na celém světě, proto i na odletových tabulích musela být uvedena Antalya a nikoliv Ercan, letadlo muselo v Antalyi přistát, aby během 20 minut opět vzlétlo směr Ercan (130 km – vzlet, 10 minut letu a 35 minut klesání, to mě strašně bavilo L).
Na hotel jsme se dostali po 5.hodině ranní, proto první fotky máme s nádherným východem slunce. Naštěstí jsme mohli hned na pokoj a alespoň pár hodin spát, abychom stihli první snídani do 10 hodin.
Hotel byl obrovský, víc nebo stejně pokojů jsme zažili snad jen na Salu na Kapverdských ostrovech. Trochu nás ta megalománie zaskočila, jídelna zabírala plochu asi jako Václavák J, stejně tak venkovní prostory, kde se sedělo večer, při výběru hotelů jsme tuto skutečnost nezaregistrovali a musím říct, že máme raději komornější hotely. Nicméně vše fungovalo, jak mělo, na pláži jsme si našli místečko mírně stranou od spousty nahečmaných lehátek, aby nám nikdo nenarušoval naši bublinu, leželi jsme denně u dřevěného chodníčku vedoucího od sprch a vchodu do hotelu, kde se dalo s lehátky manipulovat (na rozdíl od vnitřního sektoru, kde bylo jedno lehátko od druhého vzdáleno cca 0,5 metru). Tudíž jsme k moři po snídani měli asi minutu z pokoje, když jel hned výtah – byli jsme ve 2.
patře a z -1 jsme to měli pár metrů k lehátkům. Ke sprchám tři metry, do moře 4 metry. Pláž krásná písečná, taky patřičně rozpálená už od 10 hodin. V moři sporadicky velké kameny, které ale se daly v pohodě obejít, protože Středozemní moře bylo krásně průhledné. Bylo také krásně teplé podle Ondry, 29-30C voda mě moc nebere, neosvěží, proto jsem často používala sprchu a v podstatě denně od 9h do 16.30h jsem byla neustále namočená, jinak se venkovní teplota kolem 40C ve stínu nedala ustát.
Od 10h denně začala další megalománie - bláznění animátorů, kterých tam bylo 15 a střídali se u 15 aktivit. V rovných 10h pustili známé "good morning, good morning" a v rozestupech zacvičili parádní spartakiádní kousek za svižné melodie. Následně se rozeběhli po celé ploše u dvou bazénů i u moře a řvali, co právě bude buď na pódiu nebo v bazénu nebo v moři nebo na přilehlých hracích plochách, ani jsme o všem neměli přehled, až jsme to vyfotili, proto to vím přesně. Já jsem se jednou zúčastnila aquazumby v bazénu, byla to spíš sranda než cvičení, protože šéf animátorů, krásný kudrnatý a věčně se smějící pozitivní černoušek, který i při normální chůzi neustále tančil zumbu J, předtancovával ve stejně rychlém rytmu jako na suchu, což ve vodě dost dobře nešlo, ale to nikomu nevadilo a všichni se dobře bavili, bazén měl denně narvaný zájemci.
Výborně bylo postaráno i o děti, leželi jsme u moře hned u dětského koutku, tak jsem viděla, jak to animátorky i animátoři s dětmi umí a jak to mají vše výborně zorganizováno. Byly tam i Češka a Slovenka, Turkyně, Ruska a nevím, jaké další národnosti, ale všechny děti byly evidentně spokojené a rozuměly. Večer potom od 20.30h začínala na hlavním pódiu – jak se teď říká na "stejdži"J - dětská show, asi 8 různých písniček s tanečky, převážně německy zpívaných a moderovaných, které známe už z dovolených např.na Kanárech nebo na Mallorce před x lety, žádný pokrok se nekonal, dětičky od nejmenších po starší nadšeně tančily/cvičily, nahrála jsem několik vystoupení na video v mobilu pro naše děti a u Kryštůfka už to mělo velký úspěch při cestě z letiště, když nás vyzvedl Robin v sobotu. Další "hlavní program" začínal vždy ve 21.30h v amfiteátru vedle hotelu, tam jsme nebyli ani jednou. Po skončení kolem 23h pokračoval program na pódiu v hotelu. Namátkou – jeden večer karaoke, odvaha některých hostů mě tedy fakt bavila, jiný večer Miss Zumba hotelu (z 20 holek, které určili animátoři, protože zřejmě chodily pravidelně odpoledne na 30 minut výuky, vyhrála Češka!), další večer folk.... Pili jsme červené víno a sodu a chodili spát před půlnocí s tím, že Ondra ještě opět se svým "šláftruňkem" seděl v křesle, abych usnula dřív a nerušil mě chrápáním J.
Ve středu jsme jeli v 10h na organizovaný výlet s průvodkyní na nejvýchodnější cíp ostrova. Celkem výlet za moc nestál, ale viděli jsme: polorozbořenou mešitu, kde nás zaujaly malé hloučky chlapců s učiteli v rozích místnosti, jak nám vysvětlila průvodkyně, protože Turci nejsou ortodoxní muslimové, pokud někdo chce své děti vést k muslimské víře, mají možnost takto se vzdělávat s korány v rukou ve skupinkách v mešitách nebo katedrálách... Nakoupili jsme v jedné špinavé vesnici olivové oleje, krémy, vše z panenského olivového oleje, kvalitnější se podle průvodkyně jinde na světě nesežene J. Dále jsme zakoupili několik mrkví a okurek pro divoké osly, kteří nám cestou ke klášteru Svatého Ondřeje zastupovali cestu - viz fotky, řidič musel několikrát zastavit a průvodkyně osla s mrkví v ruce odlákala ze silnice. Před klášterem jich bylo víc, nakrmili jsme je, následně se podívali dovnitř kláštera. Pod kopcem s klášterem sv. Ondřeje vyvěral pramen se "zázračnou vodou", kde jsme se postupně všichni zájemci omyli, my s Ondrou kolena a on navíc bolavou klíční kost a měli bychom být čiperní jako rybičky J. K výletu patřil i oběd v hospůdce nad mořem, Ondra si dal rybu, já kuřecí špíz, ještě byl na výběr jehněčí karbanátek nebo kalamáry. Dostali jsme k tomu salát a předkrm sezamovou pastu a tzatziki a spoustu pečiva a hranolek a vše chutnalo dobře /já bez příloh/.
Poslední zastávka výletu byla "Zlatá pláž" na nejvýchodnějším výběžku ostrova Kypr, dle průvodkyně jedna z deseti nejkrásnějších pláží na světě. Trochu nás proto zarazilo, když jsme k pláži slézali z parkoviště po neupravené strmé cestě, pláž sama o sobě byla asi 5 metrů široká a 50 m dlouhá a byl na ní nevýslovný binec na rozdíl od naší hotelové, kde neustále celý den chodili kluci s pytli a přestože u každé soupravy – dvě lehátka a slunečník – byl velký hliněný odpadkový koš, stejně sbírali bordel mezi nimi a vyndávali i z košů prázdné plastové lahve a zametali a kropili schody a prostě suprově uklízeli celý hotel i pláž (jednou za celý pobyt bylo v moři odpo asi půl metru chaluh, okamžitě je lovili a uklízeli). Voda tedy průzračná byla, ale jinak jsme neshledali na této Zlaté pláži naprosto nic krásného.
Poslední den pobytu jsme ještě sami zajeli před večeří taxíkem do Famagusty, abychom vyfotili Staré Město, kam zasadil své drama o Othellovi a Desdemoně William Shakespeare. Vylezli jsme schody, abychom viděli původní benátské opevnění z 15.století, nahlédli jsme bosi do původní benátské katedrály, nyní přestavěné na mešitu s jedním minaretem..... sedli si na pivo na zahrádce u jedné historické budovy, kde sympatický turecký hostinský pouštěl staré francouzské šansony, měl uvnitř udělanou moderní podlahu, bar a záchody a tak jsme si říkali, jak v Čechách by ho zřejmě památkáři hnali.....
Domů jsme letěli na čas a opět s mezipřistáním v Antalyi, obě cesty sice v malém letadle TU 737, ale celkem v pohodě. Letušky jsme tedy taky už zažili lépe a pestřeji oblečené – Turkyně měly obyčejné černé šaty, většinou jim ani neslušely, žádný barevný doplněk......
Dovolená výjimečně bezproblémová, velice pohodlná, vše neustále po ruce, na fronty u večeří jsme kašlali a brali si cokoliv jiného, na co davy lidí nečekaly...., na víno Ondra střídal bary a taky nikde nestál dlouho....
Proto bych dala poctivou 9 z celkových 10.