Zanzibar – hotel Kiwengha Beach Resort *****

 1.-14.2.2018

Zanzibar – hotel Kiwengha Beach Resort 

/Eximtours/

Jako již tradičně, oficiální doba dovolené uvedená v hlavičce tak úplně neodpovídala reálu, neboť  1.2. moje jediné cestování probíhalo  na Flóru do práce, odpo domů z práce a večer s Robinem na letiště. Odlétali jsme sice jen s menším zpožděním (cca 40 minut), nicméně do půlnoci jsme uletěli asi 3 km . Dovolená tudíž začala 2.2.2018 v letadle.

Všemi  předem avizovaná "nádhera" s leteckou společností Travelservice se nejen potvrdila, ale ještě byla překonána. Hlavně tím, že na cca 160 cestujících v Economy Class byla při obou cestách  v provozu pouze jedna toaleta, na druhé byl nápis "mimo provoz".  Tudíž po dobu necelých 12 hodin v letadle stála neustále dlouhá fronta v uzounké uličce,  lidi ve frontě si různě sedali na klín ostatním pasažérům sedícím do uličky při vyhýbání se cestou z a na WC, natož když vyrazily stewardky s vozíčkem. Letadlo bylo naprosto narvané lidmi, jednak těmi, kteří letěli s námi na Zanzibar a jednak dalšími, kteří měli na Zanzibaru jen mezipřistání a pokračovali do Mombasy v Keni, připadali jsme si jak v dobytčáku (cestou domů jsme zase my v Zanzibaru přistoupili k těm, kteří teprve letěli do Keni a letěli jsme tedy nejprve tam, kde jsme hodinu trávili v tranzitu a potom pokračovali opět do Hurghady a do Prahy). Pilot ani na jedné cestě nehlásil, kde je co k vidění, kdyby všímaví cestující bez kinetózy, zírající z okének, neupozornili sami na Kilimandžáro, které bylo nádherně vidět cestou tam, nikdo bychom netušili, jak blízko jsme od něj. My jsme měli smůlu, protože zrovna když se podle mého soudu a žaludku letadlo povážlivě naklonilo tím, že cestující ze všech sedadel se snažili nafotit si ten zázrak a nahrnuli se ze všech sedadel k okýnkům vpravo, jsme stáli ve frontě na záchod, nemaje s sebou mobily ani foťák.

Ale nechali jsme si krásnou fotku Kilimandžára poslat jinými lidmi a ve fotkách už tedy je.

V Hurghadě nám "příjemný pilot" nařídil, že se nemáme vzdalovat ze svých sedadel a záchod že bude po dobu tankování dokonce uzamčen, to jsme ještě nezažili a utvrdilo to v nás pocit dobytčáku. Myslím, že rodiny s malými dětmi si nakonec nějak odemčení vymandelily... Potom nám oznámil vedoucí letušek, že personál "takzvaně" opustí letadlo a vystřídá jej nový, který s námi poletí do Zanzibaru. To slovo takzvaně v takové souvislosti nás zaujalo....

Přílet do Zanzibaru byl jen o malou chvíli opožděn, hned nás otrávil přístup místních uniforem, kteří mají opravdu na všechno spoustu času, byli jsme všichni nuceni podstoupit zkoušku otisku prstů, což trvalo nesmírně dlouho a každý musel všechny prsty přikládat k přístroji x-krát, dokud nebyl černý úředník spokojen. Další fronta na vstupní vízum, byli jsme cestovní společností upozorněni předem, abychom měli přesně 50,- USD na osobu, což jsme měli připravené v ruce, nicméně zahalená žena za sklem nám do omrzení opakovala, že se dá zaplatit pouze kreditní kartou a odmítala hotovost přijmout. Nakonec jsme rezignovali a vyndali kartu, ovšem ona držela přístroj tak nešikovně v ruce, že Ondra ani neviděl pořádně, jestli zadává správný PIN. Netušíme, co dělali s lidmi, kteří žádnou platební kartu s sebou neměli.  Následně jsme čekali dlouho na kufry, které nosili z letadla po jednom až dvou kusech a bylo to nekonečné. Ocitli  jsme se holt v Africe .

Hotel se nám ale moc líbil, stejně tak pokoj vyhovoval po všech stránkách, někdo si v recenzích stěžoval na starou koupelnu a nevymalované stěny, to jsme skutečně neřešili, vše bylo funkční a voda tekla po celý pobyt, sprcha fungovala, nic se nerozbilo.... Každý den uklizeno, čisté osušky a ručníky, prostěradlo načančané pokaždé do jiného obrazce, každý večer personál vystříkal pokoj proti hmyzu a zatáhl moskytiéru, pod kterou jsme prvně v životě spali a bylo to fajn a jestli jsme měli pár štípanců večer, ani jsme o nich nevěděli.

Bar jeden, ale velký a spousta místa k sezení u něj, kolem bazénu nejen lehátka, ale i "postele s nebesy" a různé sedačky, moc pěkné prostředí. Animátoři se snažili, bylo jich méně než třeba na Kypru, ale program byl také zajímavý, kdo chtěl, své si jistě našel. Večery probíhaly na baru buď s programem přímo tam, živá hudba se dvěma zpěváky nebyla vůbec špatná a spousta hostů si ráda a dobře zatancovala, anebo v amfiteátru, kde jsme bohužel v úterý zakecali "masajskou show", jakou jsme zažili i v Keni a stála údajně za to.

Hned asi druhý den se Ondra na baru začal bavit se dvěma Pražáky, přišel na pláž s tím, že je s nimi sranda a večer na nás mávali, abychom si k nim přisedli, což nás velice mile překvapilo, jsme zvyklí, když jsou spolu na dovolené víc než dva lidi, většinou si vystačí a nechtějí už další mezi sebe.... Tihle byli zcela jiní a jejich přispěním se nám dovolená velice líbila. Oni se seznámili před pár lety na Kapverdech a od té doby spolu cestují.  Nepřestali jsme se smát celé večery, lítaly vtipy a příhody a zatímco Mirek byl velký vypravěč vtipů, Pavel byl glosátor a milovníci Cimrmanů byli všichni a zkrátka super večery, všichni jsme měli stejný názor na politiku a notovali jsme si i v téhle oblasti.  Přes den se scházeli na baru a ze mě si utahovali, jak musím ležet a péct se a Ondra mě obskakuje....Oni měli každý den nad pláží na betonu sestavený svůj  "obývák" ze sedaček a křesílek a tam trávili celé dny a měli přehled jak nad akcemi u bazénu, tak u oceánu a večer se s námi dělili o nové poznatky...

 Cca od úterý se  začal stupňovat vítr, do té doby byl  příjemný při vedrech kolem 36C, ale minimálně tři dny byl tak  silný, že na pláži se nedalo ani mluvit, okamžitě jsem měla jemného písečku plnou pusu, nos i uši, v jídelně to tak profukovalo, že nám bral vítr sousta z vidliček, neustále jsme se cítili jak na motorce bez helmy..... Jeden den jsme tedy dali lehátka za loď coby restauraci na pláži, foukalo tam míň, ale zas tam šíleně smrděly ryby chystané k obědu  a bála jsem se, že hosté budou vyhazovat kosti nebo plivat z lodi ven a přímo na mě.... Večer jsme si stěhovali sezení do závětří baru, protože sedět u baru blízko k moři se opravdu nedalo...Naštěstí od pátku se vítr začal utišovat a při odletu už byl stejně slabý jako na začátku pobytu. Bohužel při kreativitě místního personálu a jeho akčnosti obepnuli  kolem celé jídelny barevné látkové zábrany proti větru až v pátek, kdy už vítr ustával, následkem čehož potom bylo v jídelně zbytečné vedro v naprostém bezvětří .... Ani jinak nebyla ale neustále jasná obloha bez mráčku, většinou dopoledne byly mraky a občas i pršelo, ale pokaždé se to během chvíle vybralo a od 11h už zpravidla svítilo.. Teplota vzduchu neklesla ani při dešti pod 29C.  Teplota oceánu byla po ránu cca 25- 27C, odpoledne většinou 36C.

Přílivy a odlivy byly menší než v Keni, dalo se při přílivu  i koupat, trochu humusu při odlivu na pláži zůstalo, ale byly to řasy a žádný binec z lodí jako jinde, navíc místní to neustále odváželi na trakařích pryč, skutečně pláž byla relativně čistá s krásným bílým písečkem, který kupodivu nepálil ani v pravé poledne stejně jako v Mexiku.

S Evou, Pavlem, Mílou a Mirkem  jsme společně 8.2. byli i na jediném našem výletě ve Stone Townu, hlavním městě Zanzibaru..

Tam jsme viděli Památník otroctví, Dům zázraků, což je nejvyšší budova ve Východní Africe, dokonce s výtahem, UNESCO věnovalo finanční prostředky na jeho opravu a další zázrak spočíval v tom, že se peníze ztratily neznámo kde...

Prošli jsme rybím trhem, vyfotili se u domu Freddyho Mercuryho, který se tam narodil, viděli jsme katedrálu, postavenou podle pařížské Notredame. Výlet jsme zakončili suprovým obědem s výhledem na oceán, kde nás delegátka Renata upozornila na návrat velké rybářské lodi, jakým způsobem vystupují rybáři cca 200 m od břehu, normálně vyskakovali z lodi a každý nad hlavou držel mobil, jednou rukou plavali ke břehu...Působivé.

Po obědě většina turistů pokračovala na farmu koření, my jsme se ale již vrátili na hotel, bylo to ve vedru velice únavné.

Pražáci byli v hotelu o 3 dny déle a zas o tři dny dřív odlétali (Eximtours létá stále stejnými lety ve stejné dny  na Zanzibar už několik let, a to v úterý a v pátek), takže nás v pátek ráno opustili hned po snídani, mávali jsme jim do autobusu bílými ubrousky z jídelny k potěšení všech cestujících včetně řidiče. Odjelo s nimi i několik dalších Čechů, se kterými jsme se bavili, jedni manželé z Prahy, z nichž  ona pracuje jako hlavní sestra na plicním ve Vysočanech a zvala mě, abych se přeregistrovala z Plaňanské  k nim , když mě viděla s cigaretou,  další pár, ona Pražačka, která trávila dětství a mládí s rodiči na Náměstí Jiřího z Lobkowic, kde pracuju, potom se vdala do Olomouce, kde žije dodnes a oslovila nás asi třetí den, že jsme s nimi byli předloni v Senegalu, ona záviděla na výletě do Dakaru Ondrovi jeho minilahvičky s whiskou, byli velmi příjemní oba, ale to už jsme sedávali v šesti a oni se ani nijak nesnažili se k nám ještě přidat večer, přes den byli ale velmi komunikativní. Když v pátek přijeli noví Češi, vytipovali jsme si jeden pár v našem věku, povedlo se s nimi začít bavit a večer byli rádi, že si měli kam sednout a přestože byli z Opavy, hned jak zjistili, že jsme Pražáci, nám oznámili, že Zemana nevolili  a vykládali celkem pohnutou politickou rodinnou anamnézu, on byl původem Němec, pronásledovaný minulým režimem, byli taky fajn a píšou neustále sms, jak jim tam teď chybíme, zrovna jako nám chyběli ti čtyři... Jsou to Marie a Jáchym. Další rodina, která v pátek s těmi "našimi" odjížděla, byl mladý manželský pár se dvěma holčičkami, ona mě dovedla ve středu k masérce na pláži, kde byli celá její rodina za velmi slušné peníze, nepoměrně levnější než avizované masáže v hotelu,  takže mi předala štafetu, já jsem si s masérkou Joyece  povídala celou hodinu při masáži celého těla  o všem možném, jak nám oběma  angličtina stačila, slíbila jsem ještě přijít před odletem jen na záda, což se také stalo, v pondělí jsem tam vzala Marii z Opavy a dneska  mi psala sms, že ona už Joyece doporučila dalším čtyřem lidem z hotelu. Jinak na pláži postávali různí prodejci a dlouhými noži ozbrojení masajové, ale nebylo to jako v Keni, nijak neobtěžovali, navíc stál u pláže neustále místní policajt a jakmile třeba i ta Joyece přišla za mnou mě jen pozdravit, upozornil nás, že máme jít o dva metry dál k moři, oni nesmí k turistům blíž než cca 10 metrů od prvního lehátka... po obou stranách hotelové pláže byly různé chýše s dárkovými předměty a tričky s jejich heslem ostrova "HAKUNA MATATA", což znamená "no problem" a bylo to slyšet ze všech stran a já jsem si oprášila od svého adoptivního Freda z Keni i jiné svahilské fráze jako jak se máš a měj se pěkně a děkuji pěkně a to místní docela oceňovali, byli velmi příjemní a usměvaví a pozitivně naladění, i když hoodně pomalí.... Turisté jim zřejmě poradili a tak své prodejní plochy o velikosti max. 3x3 m2 měli označené zvenku jako IKEA, TESCO, ŽABKA, DOLCE GABBANA atd. – viz fotky. Po pláži každý všední den chodily kolem poledne dětičky ze školky a školy v krásných uniformách (ty nejmenší zelené sukničky a kalhoty k bílým košilkám a větší modré sukničky a kalhoty) a hoteloví hosté jim různě nosili k pomyslné hranici, za kterou již dál nesměly, bonbóny, tužky nebo jiné drobnosti, děti se v tu chvíli proměnily v dravé piraně. Zažila jsem to dvakrát, kdy mi rvaly z ruky i pouzdro na bonbony a podruhé se to jedné holčičce i povedlo a hned si do něj cpala tužky... Věděli jsme ale od naší delegátky, že např.proti keňským dětem na Zanzibaru nemají zdaleka takovou bídu a i  celkově se obyvatelé ostrova mají mnohem lépe než v okolních státech. Živí se převážně zemědělstvím, podle delegátky mají až tři úrody ročně, pěstují cukrovou třtinu, ovoce, zeleninu a kromě toho je Zanzibar známý jako ostrov koření, pěstují mnoho druhů a některé z nich se dováží jako jedna z ingrediencí  i do  české Becherovky. Další způsob jejich obživy je rybolov a turistika.

Jídlo nám chutnalo, není pravda, že se opakovalo, samozřejmě z masa převládala hlavně kuřata, ale denně byly různé grilované ryby, hovězí na všechny možné způsoby, dokonce dvakrát bylo i vepřové, ale tak prorostlé, že to jsem neochutnala. Hlavně to kuchaři neuměli moc dobře krájet, hovězí i vepřové bylo po vlákně a pak se špatně kousalo. K tomu denně jeden kuchař specielně dělal těstoviny na přání na pánvi, tam byly největší fronty hlavně dětí a mladých. Spousta syrové i jinak upravené zeleniny, saláty, ovoce, Ondra denně snědl minimálně 4 maracuji, zcela jiné než té, co se dováží do ČR, byla výborná. Mně jedině trochu vadil místní jogurt, řídký a bez chuti, ale zas byly k snídani k dispozici minimálně 4 druhy skvělých marmelád z maracuji, manga apod. Sladkosti v menší míře, ale různé pudingy a dortíky prý taky byly výborné.

Co nám vadilo hodně, byli barmani, muslimští abstinenti, kteří nechápali, že českým opilcům vadí slivky různých piv z různých lahví do jedné sklenice, studené místní víno nalévané do horkých, právě umytých sklenic, tudíž chutnalo jako svařák, to jsme je učili a turisté snad časem naučí ještě lépe. Co se nám ale naopak velice líbilo, že jsme mohli z jídelny vynášet cokoli do baru, jak nápoje, tak po večeři holky třeba dortíky ke kafíčku, nikdo nic nekontroloval, dokonce ráno na pláž jsem si brala ještě další hrnek s čajem a nikdo s tím neměl problém. To bývá málokde.

Cesta domů probíhala bez zpoždění, v Mombase nás vyhnali z letadla na necelou hodinu, v Hurghadě už ne, opět tankoval s námi na palubě, opět fronty na záchod. Nutno říct, že po celou dobu letu ani jednou nevracel personál postávající turisty zpět na sedadla kvůli turbulenci, to se nám ještě nestalo.

Celkově dovolená na Zanzibaru stála za to, jen kvůli teplým a slévaným nápojům dávám na stupnici 1-10 pouze 7 bodů.

Během pobytu jsem složila:

V únoru na Zanzibaru

Ondra jako vždy na baru..

Chvíli prší, chvíli pere,

mocný vítr už nás s..e

Eva, Pavel, Míla, Míra-

sranda s nimi neskomírá.

V pátek zůstali jsme sami,

cítím se jak po tsunami....