Španělsko - la Manga del Mar Menor
26.9. – 3.10.2018
Španělsko - la Manga del Mar Menor – San Javier - Murcia
Hotel Izán Cavanna *, 55+ - polopenze s obědy zdarma
/Delfintour/
Polská letecká společnost ENTER/air o trochu lepší než TWS, i když taky malý Boeing 737-800, více místa na nohy mezi sedadly (ačkoli cestou tam jsme seděli v řadě 1, tudíž úplně vepředu a měli jsme metr a půl před sebou, nevýhodou bylo, že na těchto sedadlech na rozdíl od ostatních nelze mít naprosto nic pod nohama a v prostoru pro příruční zavazadla vepředu mají svoje věci letušky, takže naše zavazadla do letadla byla až někde nad řadou 3-4 a tak jsem musela mít v ruce prášky, bonbony proti zalehnutí uší, minerálku EVIAN na obličej, kapesníky..., dost nepohodlné, zkrátka něco za něco). Hlavně se nám zdály mnohem příznivější ceny nabízených nápojů i baget než v TWS, my jsme se ale o sebe postarali na letištích jak Václava Havla, tak v San Javier (lahvičky červeného vína, sektu, tortily, oříšky...), tudíž jsme nic v letadle ani jednu cestu nekupovali.
Po příletu jsme úplně všichni z letadla po roztřídění do tří autobusů dle pokynů delegátky Simony Chromé zamířili do hotelu Izán Cavanna, 187 lidí 55+, v neděli před tím (23.9.) do téhož hotelu přijely také 3 autobusy Čechů z jiného celého letadla (ČSA), tudíž ve 14-patrovém hotelu bylo téměř 400 Čechů a Moraváků (a údajně ještě větší počet španělských důchodců).
Nikdy v životě jsme při svých cestách nic takového nezažili. Fronty na recepci, fronty na výtahy – na takové množství pater a lidí jen tři výtahy, fronty na jídlo.....Velká část našich turistů byla o berlích nebo francouzských holích, ještě větší část mírně nebo více nahluchlá... Delegátka asi po svých zkušenostech s námi opravdu jednala jak s dementy nebo malými dětmi, ale věděla zřejmě své a skutečně se starala o všechno víc než bylo zdrávo (s každým párem nebo skupinkou stála na recepci při vydávání klíčů od pokoje, vše donekonečna vysvětlovala, co se týkalo kartiček na vstup do pokoje, dalších kartiček do jídelny -neměli jsme a.i., nebyly tedy pásky na rukou, trezorů, před odletem zase s každým párem nebo skupinkou stála u odbavovací přepážky, vyřizovala skvělou španělštinou zvláštní přání ohledně sezení v letadle pro invalidy apod. Určitě je skvělá, nicméně mně- a nejen mně po debatách s některými dalšími účastníky zájezdu - od první chvíle v autobuse vadila nějakou svou zvláštní arogancí a podceňováním inteligence nás starců a zkrátka stylem svého přednesu, ze kterého bylo více než patrné, že sice udělá naprosto vše, co se po ní chce, ale s určitou dávkou nechuti z přepracovanosti (není divu, byly na 400 lidí dvě, druhá ale byla spíš nevýrazná pomocnice a přílety, odlety, schůzky, výlety a nemocnice s marody zajišťovala ona sama) a s úsměvem cezeným přes zaťaté zuby....
Hned první den jsme měli – nás 187 z letadla - první akci (zdarma) – léčivé bahno. Obrovský dav spíše 70 než 55plus s barevnými kyblíčky, darem od CK, se vydal podél laguny Mar Menor asi 600 m a pokračoval husím pochodem brodem dalších cca 500 m na druhý břeh, kde se nacházelo bahno. Všichni si nabrali do kyblíčků, namazali těla, vyfotili se, po 30 minutách umyli a vydali se již individuelně zpět přes nijak zvlášť teplou lagunu. My jsme skončili znaveni u prvního baru na cestě na pivu a panáčku a relaxovali, za chvíli dorazila ještě další sympatická dvojice z Prahy na konzumaci téhož.
Stále ještě první den pobytu jsme absolvovali od 16.30h okružní jízdu turistickým vláčkem po městě Murcia, kde jsme byli ubytováni, se zevrubným výkladem zmíněné delegátky.
Potom jsme si ještě zaplatili sobotní večer na delegátkou velmi opěvované slavnosti v Cartageně, kam jsme jeli opět dvěma autobusy v 17.30h a byli jsme svědky tříhodinového průvodu místních obyvatel v historických vojenských i jiných oděvech za velice hlasitého bubnování do kroku, údajně jsme shlédli 67 skupin a bubny neměly asi jen dvě (jedna měla píšťaly, což nebylo o moc tišší než bubny a druhá si mečem mlátila do kovových opasků, taky žádná oáza klidu). My jsme se složili s jinou českou dvojicí, nepatřící k naší výpravě z hotelu, na jeden stolek v restauraci u ulice za 30 E (samostatné židličky postavené po obou stranách ulice, kde průvod procházel, stály 5 E, ale my jsme chtěli pít a jíst), dali jsme si láhev červeného a mísu paelly s mořskými plody a popelník a tak jsme to nějak přežili... K autobusům jsme se vraceli na úrovni nahluchlých stařečků, protože k naší smůle velká část skupin, čekajících na povel k dalšímu posunu, se zastavila přímo u našeho stolku, a bubnovala se vší vervou, i když jsem si druhou hodinu už skutečně okatě a nevychovaně zacpávala uši...V buse cestou zpět jsme trochu záviděli lidem s ušními vadami, kteří si průvod velice pochvalovali...
Od té doby už jsme nikam nejeli, střídali jsme Středozemní moře vzdálené kousek od hotelu přes 4proudovou silnici a Mar Menor (malé moře) přímo u hotelu. V moři byly zpočátku velké vlny, následně několik dní velmi příjemné vlnky a na závěr téměř žádné. Teplota v obou mořích byla 24-26C. Na obou místech byla soukromá pláž, my jsme zvyklí být celkem brzy nasnídaní a chodíme na pláž relativně brzy (kolem 9hodiny), což tady bylo naprosto vyloučené. Ačkoliv měli cedulky na obou barech s otvírací hodinou 10.00h, nikdy nepřišel barman a tím i odemykač řetězy svázaných lehátek dříve než v 10.20h, spíš později. To nás dost rozčilovalo. Dvě lehátka se slunečníkem v Laguně stály 6,- E, když jsme patřili k CK Delfintour, u moře dvakrát tolik, ale tam u "soupravy" byl i stoleček a schránka na drobnosti (brýle, mobil, hodinky...). My bychom ale na písku už ležet neuměli, Ondra by vůbec nevstal se svými bolavými koleny, já jen velmi nerada. Měli jsme hotelové osušky a měnili je ob den, ale co nás nenapadlo a NIKDE jsme se taky s takovým jevem nesetkali, ač jsme byli minimálně v 80 %-ech destinací, kde mají polední siestu a "maňanu", že by v neděli prostě nefungovali. Na dveřích nic takového nestálo, normálně otvírací doba od 10h do 18h s polední pauzou. Ondra šel prvně v 10h, podruhé v 11h, potřetí před polednem, stále nikde nikdo, tak došel na recepci a tam se dozvěděl, že ani nikdo nepřijde, protože je neděle. Nepochopitelné.
Toto jsme napsali do připomínek paní delegátce na závěr pobytu i s tím, že nás velmi zklamala vybavenost hotelu, ať se již týkala zmíněného počtu výtahů anebo barů. V hotelu pro cca tisíc lidí byl jeden vnitřní malinký bar, kde jsme za týden neviděli ani nohu, bylo v něm velmi překlimatizováno. Venku – pro kuřáky – ani jedno sezení s popelníky (krom jediné a neustále přelidněné lavice před hotelem), nechápeme fakt, že nejenom my, ale spousta jiných lidí by rádi zaplatili za nějaký drink po večeři, proč dva venkovní bary zavírají v 18hod. a my jsme občas večer seděli s jinými kuřáky na židlích na trávě u bazénu bez stolku a cigára típali o koš na smetí...Se slzou v oku jsme vzpomínali na poslední dovolenou v Zanzibaru, kde jsme si k večeři dali sklenku nebo dvě a bez problému s nedopitým vínem jsme přešli do venkovního baru a nikdo s tím neměl problém. Tady ke každému obědu i večeři stála na stole litrová láhev se stolním, ale ne špatným červeným vínem, které se dalo vyměnit v pohodě za bílé, půllitrová láhev s vodou, ale samozřejmě ve dvou k večeři litr nevypijeme ani my, nota bene když na schodech neustále stála fronta čekající na stůl a nechtěli jsme nikoho blokovat, vynášet z jídelny se ale nemohlo vůbec nic (jeden pán si nesl od snídaně v ruce pomeranč a hlídač u dveří mu ho beze slova vyrval z ruky, Ondra si jednou kousl cestou z jídelny do malinkého pišingru a bál se, že bude muset u dveří udělat "ááá" a portýr mu ho vyškrábne z pusy). Myslím si, že mají v kuchyni placenou funkci vrchního slévače vín a po každém jídle z těch nedopitých lahví na stolech udělá zase plné, protože pokud jsme někdy měli opravdu zavřenou láhev, bylo víno mnohem lepší než když byla rozšroubovaná, byť plná, evidentně slitá z několika lahví.... Zvláštní systém. Samozřejmě jsme mohli večer chodit na vínko mimo hotel do různých restaurací, ale to se nám nějak samotným nechtělo, anebo do české hospůdky vedle hotelu, kde jsme byli ale jen jednou po návratu z výletu vláčkem (a pochopili jsme z omluvy delegátky majiteli Čechovi, když nás k němu dohnala jen asi čtyři kusy, že to mají spolu dohodnuté a z každého výletu staví u něj a žene k němu lidi). Jeho Budvar Ondrovi nechutnal a mně se zas nelíbila jeho nevstřícnost a ublíženost, že nás přišlo tak málo. Takže nás už podruhé neviděl.
Bohužel jsme tedy trávili večery na balkóně s tím, že Ondra si na každý večer koupil v nedalekém Sparu dobré španělské vínko a mně dobré šampíčko, naladil občas i naše programy na svém mobilu a tak jsme jeden večer koukali na Partičku, jiný večer na ČT24, na Sex ve městě nebo Přátele, popíjeli a já jsem v klidu kouřila – na balkónech popelník měli.
S hotelovým jídlem jsme byli celkem spokojeni, měli jsme ten výjimečný týden, kdy jsme platili polopenzi, ale obědy byly zdarma. K snídani pro mě tedy v jedné lorně jen jeden druh šedobílého jogurtu vypadajícího jako krupičná kaše a sladkého (možná to byla krupičná kaše), ale pro ostatní vejce, salám, sýry, občas paštičky. Obědy i večeře nám vyhovovaly - ryby, vepřové maso, při frontách na hlavní jídla jsme si často raději bez fronty nalili polévku a docela nám i chutnaly, žádný velký výběr, ale ani jsme nic lepšího nečekali. K obědům i večeřím jsme si mohli brát kalíšky se zmrzlinami, pár dní byly k obědu melouny, i když jinak ovoce i zeleniny velmi málo. Různé pěny a dortíky jako dezerty všem taky přišly vhod.
Občas jsme seděli přes den na baru u moře s manželi z Horních Počernic (Alena a Karel Benešovi), občas v jídelně s dvěma babičkami z Nuslí (88 a 79), které měly bezvadný smysl pro humor a sdílely s námi spoustu negativních pocitů. Při absenci jakéhokoliv večerního posezení jsme si ani kamarády najít nemohli.
Při odletu jsme měli necelé dvě hodiny zpoždění, ale jak jsem již výše zmínila, dokázali jsme si čekání zpříjemnit.
Shodli jsme se, že na dovolenou 55+ přes náš pokročilý věk jsme ještě duševně mladí a přestože spousta klientů zde trávila dovolenou poněkolikáté, nás už v San Javier určitě nikdy nikdo nespatří.
Dovolená celkově na stupnici 1 – 10 zhruba 6 /mínus/. Čímž bych ale ráda ve srovnání opravila únorový Zanzibar na 8 /plus/.
a ještě fotky z Cartagenských slavností tady