18. – 28.8.2010
Turecko – Alanya – hotel Grand Zaman Beach*, all incl.
/cestovka REDGREEN TOURS/
Letěli jsme s ČSA z Prahy 03.00 hod. do Antalye, časový posun o hodinu dopředu. Z Antalye ještě cca 2 hodiny autobusem k hotelu, který je přímo v Alanyi. Opět jsme z busu u našeho hotelu vystupovali jen my dva. Fajn bylo, že jsme nemuseli čekat do 12 hod., až se náš pokoj uklidí, jak je běžné, ale dali nám rovnou kartičku od pokoje 229 a trezoru, přestože bylo asi 9.30 hod. m.č.
Hotel byl velký a pěkný, pokoje velice moderní po rekonstrukci včetně světel, při kterých se ale nedalo skoro číst ani malovat, protože byla modrá a bodová....Bohužel na první dovolené s a.i., které jsme absolvovali, neměli towel-service, s čímž jsme nepočítali a museli si koupit hned první den osušky svoje, Ondra je dvakrát za pobyt pral, protože solí a pískem už stály. To hlavně mně vadilo.
Pouze jeden malý bazén s malinkou vířivkou u jediného venkovního baru, kde bylo ale vedro a vlhko – 37C ve stínu, který tam hlavně po obědě nebylo možné nalézt, tudíž jsme ani nepili kafe po obědě jako na jiných dovolených. V lobby baru byla klimatizace, ale zas tam skoro nic neměli. Pikantní bylo, že barman neslyšel nikdy slovo rum – někdo si objednával colu s rumem, myslel nejdřív room – pokoj, přes vysvětlování jednoho Rusa evidentně tápal. Neměli zprvu žádný hnědý alkohol, jen gin a vodku, později nějaké brandy, ale silné a nedobré. Koktaily pouze za hotovost. Aspoň že červené víno měli slušné a toho jsme jim vypili se sodou docela dost každý večer. I po večerech bylo k padnutí – sauna – červené bylo téměř jako svařák, neboť měl lahve venku, tudíž žádné velké osvěžení. Jako aperitiv jsme zkusili párkrát Raki, ale ta měla 50 % a to je na nás dost, později nám poradil delegát, abychom ji zapíjeli ayranem, což je kysané ovčí mléko, koupili jsme si a zkusili a fakt to chutnalo... Až skoro do konce pobytu žádní kamarádi, byli tam Slováci a Češi, ale nikdo se nechtěl družit, mladí Češi ani neodpovídali na pozdrav, velice nekomunikativní spoluobčané v tomto hotelu.
Jídlo bylo spíš pro vegetariány, velký výběr na snídani, při obědech a večeřích ale pouze jeden druh masa, jinak samá zelenina, jak syrová, což jsem vítala já, tak dušená nebo pečená na všechny způsoby upravená, těstoviny, rýže, plněné papriky rýží apod., navíc na večeře byla vždy fronta až ven z hotelu, tudíž jsme chodili jinými dveřmi pouze pro syrovou zeleninu (olivový olej, citron.šťáva, dressing..) a sedli si a pak Ondra vždy došel pro to maso, které vždy bylo až v posledním boxu v řadě jídel. Kdo rád sladké, byl obrovský výběr hlavně u večeře, ale i při obědě byly zákusky a pudingy. Při večeři šly na dračku hlavně melouny – červený i bílý. K snídani jsem jedla müsli a jogurty a zapíjela bylinkovým čajem.
Přes den jsme byli u moře, mezi hotelem a pláží hřbitov a místní komunikace, muselo se obcházet, nedovolovali nosit pivo na pláž. Ondra musel na pivo chodit do hotelu (cca 200 m). Plážový bar nespadal do a.i. Moře zpočátku jako rybník, později vlny, od druhého týdne vždy odpoledne už velké, agresivní, oba nás několikrát smetly. Dno příjemné písečné, moře čisté. Souprava 2 lehátka se slunečníkem za 6 Eur.
1x jsem byla na masáži zad na pláži, ale nelíbilo se mi – moc důrazný masér (válečky....). Bolelo mě za krkem a šíje ještě 3 dny.
Každé ráno jsem chodila cca 500 m k cvičícím strojům, kde jsem cca 15 minut posilovala svaly. Po návratu od moře jsem denně trochu cvičila i na pokoji.
V úterý 24.8. jsme v 10hod. od hotelu odjížděli na "tour de Alanya", jak vzápětí v buse vtipně glosoval průvodce Ota Plašil /říkejte mi Oťas/ –první zastávka - "vyhlídka na Analyii". S panem Plašilem jsme se smáli v buse až do večera, jeho podání o životě a dílčích činnostech Turků bylo půvabné. Následně jsme navštívili zlatnickou dílnu a prodejnu Tiffani. Jeden z prodavačů si okamžitě všiml mého přívěsku z Ankary před 30 lety (ručně tepaný znak s arabským znakem Alláh s tebou) a od té doby se nám plně – až přehnaně věnoval v domění, že jsme potenciální prachatí kupci. Dokonce po zjištění mé "jazykové vybavenosti" včetně pár tureckých frází zavolal šéfa prodejny a snažili se Ondru dohnat do nákupu prstýnku v hodnotě cca 20 tis. Kč /diamanty, brilianty/. Naštěstí jsme odolali, nic nepotřebuju, tudíž ale velmi slušně poděkovali za to, že jsme ji zlepšili svou pozitivitou náladu a alespoň mi krásně vyčistili veškeré zlato, které jsem měla na sobě. Další zastávka v obchodě s koženým božím a kožešinami. Módní přehlídka, 15 prodavačů - na každé dva zákazníky jeden, až obtížní, nic jsme nechtěli, já už v té době měla kožený kabát za 500 Euro – ve čtvrtek 19.8. byla v hotelu módní přehlídka z jiného obchodu, Ondra vyhrál v losování koženou vestu a další den pro nás přijelo auto a jeli jsme do obchodu, kde si nás oba změřili a mně s obrovskou slevou J vnutili J krásný kabátek dle mého výběru, který mi do další středy ušili podle vzoru, který měli v obchodě v malém. Ve středu sice s dvouhodinovým zpožděním, kdy už jsme mysleli, že jsme přišli o 300 E (záloha), přivezli do hotelu jak můj kabát, tak Ondrovu vestu.
Další bod programu výletu byl oběd, velmi dobrý a příjemný. Následovala návštěva jeskyně v horách na Alanyi, kam šel Ondra s foťákem a stejně úplně celý sestup nezvládl kvůli následnému výstupu, já fóbii hned po pár metrech a tak jsem se vrátila. Hezká panoramata J, vše na foto.
Pak už zbytek zájezdu naskákal v přístavu do lodi na vyjížďku a my s Ondrou kvůli mé kinetóze naskočili do pivovaru u přístavu na 2 – já jedno – pivka. Výletníci se vrátili nadšeni, osvěženi koupáním na otevřeném moři a plni zážitků za hodinu, my na ně čekali v přístavu a už jsme jeli do hotelů.
Ve čtvrtek, tudíž dva dny před odletem, dorazila pětičlenná parta příjemných Ostraváků v našem věku – Petr se Zdeňkou, Zdeněk s Janou a Liduška sama-manžel doma. Skamarádili se s Ondrou na baru přes den a se mnou pak večer a padly jsme si hlavně ženské hned do oka, smáli se všichni a bylo to moc fajn, škoda, že poslední dva večery.
Odlet v sobotu – v 18 hod. od hotelu, 5 minut před 18h přišla sms, že je odlet opožděn, nakonec jsme ještě večeřeli v hotelu a odjížděli až po 20hod. s tím, že po příjezdu na letiště už blikalo u Prahy zpoždění další 4 hodiny, to znamená, že plánovaný odlet ve 22.40h byl posunut na 04.40h, což bylo dost hrozné, na letišti byla zima – klimatizace a nevlídno, když se čeká přes noc...
Do Prahy jsme místo po půlnoci dorazili v 06.30h, což bylo příjemnější pro Robina coby odvoz.
Celkově dovolená dobrá, ale už jsme zažili spoustu lepších, bohužel hodně zavinilo počasí, které bylo únavné.