SAE

2. – 12.3.2023

S.A.E. - Fujairah

Hotel Rotana Resort & Spa **,  all incl.

/CK EximTour – agentura EVATour/

Měli jsme štěstí, že nás agentura EVATour do Dubaje poslala leteckou společností EMIRATES a že jsme neletěli jako spousta ostatních Čechů do stejného hotelu SmartWings údajně bez jediného nápoje zdarma, opět s nefunkční jednou toaletou, bez jediné informace o letu.... EMIRATES klasika, každý ještě před odletem obdržel sluchátka k displayi na sedadle před sebou, deku, polštář.... Letěli jsme v 15.30h EK 140 (stejně jako před sedmi lety) a okamžitě po dosažení letové výšky jezdily letušky s nápoji, které podle požadavků cestujících doplňovaly celou cestu, ať to byla káva, čaj, nealko, bílé či červené víno, pivo, ale i koňak nebo whisky. Cesta trvala  6 hodin, Ondra hrál na obrazovce karty, já jsem objevila bowling, který mě docela dlouho velmi bavil,hlavně když jsem přišla na polohu ukazováčku, kterým jsem házela jeden strike za druhým,  potom jsem sledovala nějaké dokumenty a na závěr film Havel v češtině s anglickými titulky, který jsem ale nedokoukala, protože jsem na sekci českých filmů přišla pozdě (viděla jsem už v kině a dokoukala cestou zpět). Přistáli jsme v 00.25h m.č. (+ 3 hodiny) na obrovském dubajském letišti, odkud vzlétají i kam přistávají letadla pouze společnosti EMIRATES, teď již víme, že je to terminál 3, kdežto pro ostatní letadla mají terminál č. 1 na opačné straně Dubaje.  Vždy je něco za něco, vcelku komfortní a bezproblémová cesta byla vykoupena příšerným mumrajem na letišti, po kterém se sice občas dá jet na "jezdícím chodníčku", ale vždy tak max 10 m a už zase pěšky.

Hlavně pro Ondrova kolena to bylo něco děsného, hodinky mu napsaly, že jsme šli 6 km – nechápeme, proč nemají i tam nějaké vláčky, když mohou být např. v Paříži a ve Frankfurtu. Když jsme zahlédli po dlouhé chůzi takový elektrický vozík řízený letištním zaměstnancem, hned jsme naskočili a bohužel už jsme jeli jen kousek, protože jsme museli následně eskalátorem dolů a opět pěšky..... Nevěděli jsme ani číslo stanoviště, kam přijedou naše kufry, bylo tam asi 50 možností, ptala jsem se, nakonec jeden ochotný uniformovaný zaměstnanec letiště nám zjistil, takže další kilometr, kufry už tam stály skoro samy, jak jsme šli pomalu, protože Ondra nemohl rychleji. Když jsme vyšli do haly, bylo asi o dvě hodiny víc, konečně jsme zahlédli ceduli EximTour a Čedok, řekli jsme název našeho hotelu, takže nám bylo řečeno, že tam jedeme sami, abychom následovali taxíkáře a šli jsme další minimálně kilometr, protože parkoval až úplně někde mimo v podzemních garážích. Kufry nám vezl, ale musela jsem na něj pořád volat "slowly, please", aby se nám neztratil v davu..... Na hotel do Fujairah jsme přijeli někdy kolem 04hod. Ke konci cesty  všude mokro, u hotelu louže, měli jsme čekat 10 minut na pokoj, tak jsem se ptala recepčního, jestli pršelo a on vytřeštil oči a řekl mi anglicky, že padaly z nebe ledy! Druhý den jsme se dozvěděli, že padaly kroupy jak pingpongáče a že to tam nikdy nikdo neviděl a veškerý personál všeho nechal a hnal ven si ten úkaz vyfotit... To musí přijet Zvěřinovi, aby se pro místní i neskutečné stalo skutkem. Naštěstí to zřejmě nepostihlo Dubaj, abychom třeba měli ztížené přistání jako na Mauriciu, protože mokro jsme registrovali až téměř na konci cesty z letiště. K tomu počasí jen to, že ještě nikdy za 22 let cestování s Ondrou jsme neslyšeli od nikoho větu "PŘIVEZLI JSTE NÁM HEZKÉ POČASĺ", až tady. Do té doby měli prý vždycky půl dne krásně a druhá půlka dne zataženo nebo pršelo. My většinou přijedeme na dovolenou a cestou z letiště slyšíme od delegáta, že "..tady prší maximálně dva dny v roce..", přijedeme my a prší pár dní v kuse. Tady ale skutečně možná dva dny na chvíli zašlo slunce, ale jinak celých 9 dní svítilo a bylo nádherně a stále kolem 30C. I moře bylo čisté a teplé /27C/a příjemný vstup, zpočátku byly větší vlny, v průběhu našeho pobytu se moře zklidnilo a bylo jako rybník, ke konci opět vlny, ale nijak agresivní, dalo se v nich i plavat, vždy po obědě byl mírný odliv, pár odpolední se objevily medúzy, ale nikdo si nestěžoval, že by se nějak přísávaly na tělo, pouze "Rudá hůlková" měla na ruce červený flek údajně od jedné z nich. My jsme radši ale do moře nešli, když jsme je viděli.

Pokoj jsme dostali v hlavní budově v 1.patře nad jídelnou, což bylo velmi pohodlné. Opět jsem recepčnímu řekla, že manžel má nemocná kolena a nemuseli jsme nikde nijak moc chodit, Ondra jezdil výtahem, já chodila pár schodů dolů pěšky a nahoru také výtahem, a jinak k bazénu i k moři to bylo kousíček. Pokoj velký s krásnou koupelnou s WC i bidetem, s velkou vanou a vše bylo nové, pěkné. První den zřejmě po tom slejváku s kroupami nám něco vyteklo z kanálku v koupelně, ale aniž bychom hlásili my na recepci, zřejmě to řekli uklízeči údržbě a hned první odpoledne po příchodu od moře přišli dva chlapi a opravili  a bylo vše ok. Denně nosili uklízeči 4 lahvičky  s pitnou vodou, měnili ručníky i osušky a uklízeli, nic nám nechybělo. Plážový personál ve stánku s osuškami byl u bazénu od časného rána, až jsme byli překvapeni, jak brzy fungovali. Jen jsme při příjezdu nedostali na ruku pásek all incl, což jsme zatím zažili jen jednou na Mauriciu, takže jsme u osušek ráno při vydání i večer při vrácení museli říkat číslo pokoje, registrovali to písemně,  každou snídani, oběd i večeři si odškrtávali číslo pokoje, i když po pár dnech si nás pamatovali a říkali naše číslo sami. Jídlo bylo fajn, snídaně pro mě super výběr ze tří až čtyř druhů jogurtu, různé müsli, na kostičky nakrájené melouny a jablka, vynikající domácí marmelády. Pro Ondru vejce a klobásy taky uspokojivé. Obědy i večeře slušné, vždycky si člověk něco vybral, Ondra dobře ochucené polévky nebo např. hovězí maso se zeleninou v omáčce, já spíš kuřata s různými přírodními šťávami nebo taky omáčkami, závitky nebo šátečky plněné zeleninou nebo mletým masem, vše celkem pikantní a chutné. Spousta zeleniny a salátů. Jen nás zklamaly ryby, bylo jich málo a když, neuměli je místní připravit, byly vysušené a nedobré, hlavně tuňák, ale salát z něj už byl dobrý.  Sýry, pokud je hned v začátku neodnesli na talířích Rusáci, byly taky výborné. Hlavně různé Brie nebo plísňové, ale bohužel Rusové jako vždy a všude šílení, nabrali si 10 kousků a bohužel za chvíli byly dobré sýry pryč a zřejmě kvůli ceně už kuchaři nedoplňovali. Jako dezerty měli různé druhy ovocné nebo vanilkové pannacotty anebo malé dortíky ve tvaru hranolků, taky s ovocnými příchutěmi, nepřeslazené, moc dobré, Michal (viz dále) říkal, že před ním stála Ruska a nabrala si z 5 druhů po 8 kouscích, tak za ní šel, aby viděl, kolika lidem u stolu to nese, a byly tam tři báby. 40 dortíků, to už chce odvahu. Totéž bylo s melounem, ruské děti si nosily třeba 10 kousků, které ale nesnědly a válelo se to pak po stolech. Rusů tam bylo asi 98% klientely, oni moc nikam jinam nesmí, tak si to vynahrazovali, chovají se opravdu ale neomaleně, jsou nevychovaní a panovační, arogantní a nevkusní. Moc mě těšilo, že nás nikdo z personálu nezdravil rusky, ale anglicky a asi dvakrát se mě někdo zeptal, jestli jsme Němci. Jinak nic než ruština kolem nás......S námi v celém hotelu byly asi jen tři další páry z Čech, přiletěly tři dny před námi a tři dny před námi zas odlétaly, taky EMIRATES.  Ke konci našeho pobytu ale najelo asi 15 dalších Čechů, ti přiletěli SmartWings, mezi nimi i 6 Písečáků, z nichž jedna manželka byla původem Táboračka, tak jsme jedno koupání v moři měly společné téma našich rodných měst i Písku. Jinak byli sami pro sebe, což bylo logické, bylo jich dost a nepotřebovali další "kámoše".

V jídelně vždy hned přiběhl někdo z personálu, co budeme pít, k obědu jsme si dávali jen nealko, k večeři já bílé a Ondra červené víno se sodovkou, na stolní víno bylo dobré i bílé, což v mnoha zemích nebývá. Po večeři jsme si chodili sednout ke stolkům vedle jídelny k dalšímu baru, kde jsme většinou byli až do 22h, kdy končila all incl. Resp. Ondra coby zásobovač došel do 22h pro další skleničky do foroty a sedět nás tam nechali libovolně dlouho. Hned první oběd si k nám přisedl manželský pár z České Skalice, starší než my, on s hůlkou, paní nevadilo, že mám plnou pusu a pořád se vyptávala na cokoliv, po 5 minutách už nás štvali, protože nás fakt nenechali v klidu jíst, on okamžitě začal o politice a byl to jasný komouš, nespokojený s ničím, co se momentálně děje..... Takže jsme mysleli, že je setřeseme a budeme se jim vyhýbat, ale ono to nijak nešlo. Naštěstí ten další pár Čechů byli motorkáři Michal a Daniela ve věku našich dětí s 10letou Danuškou z Litvínova, s nimi byla ale opravdu sranda a první večer jsme se hned shodli, že dědek je "Rudá hůlka"  a když si k nám zas přisedli (těžko se dá říct na neutrálním území, že o jejich společnost nestojíme), docela jsme jim dávali kapky. Přestože já jsem je prosila, abychom vynechali politiku, že máme dovolenou a nechceme nic řešit, dědek se nedal odbýt a pořád tepal do nového prezidenta, do vlády i do Havla, to už jsem zvýšila hlas i já a mladí se tomu druhý den smáli, jakou jsem mu dávala čočku. Hlavně se mu nelíbilo, že jsem se zastala i Pekarové Adamové a to prý říkal pak na pláži druhý den všem Čechům, co to tam mají za Pražáky... I Ondra se zapojoval proti jeho názorům a i Michal se bránil, ale "Rudoch" se nedal a hlavně vytahoval pořád nové příběhy, jak se domluví rusky a v jaké rusky mluvící zemi kdy byl a co tam říkal a pořád tam někoho z Rusáků oslovoval a my jsme mu opakovali, že nechceme slyšet ruštinu ještě i od něj. Byl to takový kverulant, věčně vše přepočítával a furt bylo vše špatně a bude si stěžovat na služby delegáta a na všechno.... Bába byla na první pohled děsně chápavá a hodná, ale tahala z každého, kdo přijel, okamžitě celé životopisy, s dědkem ve všem souhlasila a taky tvrdila, jak bydlí nedaleko Hrádečku a jak tam Havla nikdo neměl rád. No takoví jako oni samozřejmě ne a normální se s nimi nebavili.

S mladými jsme se ale nasmáli dost, byli nejlepší, jeden večer ještě přišli ke stolu Brňáci a taky pobavili,  a když ve čtvrtek odjeli, bylo nám smutno. Sedli si k nám další manželé z Klatov, kteří tam byli na týden, jak je svět malý, Ondra měl kolegu v Generali  z Klatov, kterého tenhle pan Hochmann dobře zná, tak měli společné téma hned, já jsem si rozuměla s jeho manželkou a bavilo mě poslouchat jejich příběhy a ji myslím zase ty naše... Neměli jsme ale tolik času se poznat víc, byli v pátek na celodenním výletě v Dubaji a v sobotu jsme už my zase v noci odlétali, takže jsem byla v nervech už večer a snažila jsem se jít dřív na pokoj a usnout, což se stejně moc nedařilo a v 03h jsme měli buzení a v 04h pro nás přijel taxík. Tentokrát jsme jeli v malém mikrobusu s rodinou mladých Rusů, kteří nás ráno úplně zasklívali, nepozdravili, když jsme sami seděli v hale a čekali na odvoz, ani když vystupovali na Terminálu 1, prostě jsem chtěla zabučet, ale co já je budu vychovávat, když to neudělali jejich rodiče. V autě celou dobu byla děsná zima, taxíkář i po několikeré výzvě, aby přidal na teplotě, to nezvládl, neuměl to, neuměl anglicky, Rusák se snažil sám nějak na palubní desku dosáhnout a snížit fučení, ale stejně až do Dubaje měli vzadu 21C a já vepředu s řidičem 20C, což při venkovní teplotě i v noci kolem 27C bylo děsně málo a oba s Ondrou máme kašel a jsem na sebe zpětně naštvaná, že jsem mu nějak nenaznačila, aby to vypnul úplně a otevřel si třeba okénko.  Bylo mi blbě  nalačno už v tom autě, ale nic bych takhle ve 4 hodiny ráno nesnědla,  pak na tom obrovském letišti ve frontě na odbavení kufrů jsem měla pocit, že to nepřežiju, klepaly se mi nohy a bylo mi zle od žaludku i od břicha...... Nějak jsme to zvládli, našli jsme záchod, omyla jsem se, nastříkala Evianem, prošli jsme další frontou – pasovou kontrolou a pak jsme naštěstí chytli zase ten elektrický vozík a předlouhou trasu jsme projeli s ním, potom opět eskalátorem dolů a ještě kus a už jsme byli u našeho odletového východu a úleva a croissanty v Paolu a Ondra kávičku a uf. Oslovil nás z nenadání Pepa Sedlmayer (první vážná známost Ondrovy Nikoly) se svou přítelkyní, kteří se vraceli z Thajska, to bylo příjemné setkání, seděli ale v letadle v jiné sekci, tak jsme jen chvíli probrali svoje zážitky, oni byli logicky znaveni daleko víc, ale zas jsou o generaci mladší..... Odlet jsme měli v 9.10hod. m.č.,(EK 139),  měli jsme jen malinké zpoždění, v Praze jsme měli být původně ve 12.55h našeho času, ale cestou to dohnal a přiletěli jsme ještě dřív asi o 20 minut. Opět příjemná cesta se vším všudy, jedna velká turbulence vyděsila myslím všechny, ale proletěl ji v pohodě a jinak celý let i přistání velmi hladké.

Dovolená příjemná, hlavně díky počasí a zábavě s motorkáři dávám 9.