57.KVIFF
1.-8.7.2023
Karlovy Vary – hotel Kriváň
Protože "náš" hotel Astoria nebyl volný a kromě toho až nehorázně podražil, objednali jsme si letos o hvězdu méně, což v konečném hodnocení nebylo téměř znát. Sice hotel Kriváň nestojí přímo na kolonádě, ale má jiné výhody jako např. venkovní terasu se stolečky a popelníky, příjezd k němu je taky pohodlnější než předchozí roky k Astorii po kolonádě, několik skvělých obchůdků vedle, kde jsme jednak nakoupili nějakou bylinnou kosmetiku značky BAREKOL, jednak jsme hned při příjezdu v recepci obdrželi voucher každý na jednu kávu a zákusek nebo zmrzlinový pohár do druhého obchůdku, což jsme v průběhu pobytu využili a zjistili, že tam mají naprosto skvělé ceny i třeba obložených chlebíčků a jiných polotovarů, jednou odtud Ondra přinesl k večeři tři řízky s chleby za celkem neuvěřitelnou sumu v této době a obzvlášť ve Varech během festivalu, kde je skutečně převelice draho.
Hotel tedy nebyl úplně bezbariérový, než jsme došli k výtahu, kterým jsme jezdili do 2. patra k našemu pokoji, museli jsme vyjít troje kratší, ale o to vyšší schody, což se hlavně Ondrovi s holí moc nelíbilo, ale nedalo se nic dělat.
Pokojíček byl menší než v Astorii, ale vše, co jsme potřebovali, měl, a dokonce větší koupelnu se sprcháčem, kam se na rozdíl od loňska vešel v pohodě i Ondra 😊. Spoustu šuplíků a ramínek ve skříni a šlo jen o to pochopit, že se my dva nevyhneme před postelemi a musí vždy jeden ustoupit, když chtěl projít druhý.
Po dovlečení zavazadel portýrem (3x schody k výtahu odnosil sám a to jsme měli navíc opět plný kufřík s petkami minerálního pramene, jelikož jsme již tradičně nejprve zajeli do Kyselky a načerpali tam přírodní minerálku na týden, ale portýr byl mladý a nevypadal ani nijak zničeně na rozdíl od nás) jsme hned odjeli hledat parkování. Tentokrát to bylo horší než jindy, objížděli jsme bez úspěchu Drahovice a nakonec jsme zahlédli takový parčík před dětským hřištěm naproti penzionu, kde je vždy ubytovaná Míša s Martinem. Parčík tam byl vždycky, ale nikdy na něm nikdo neparkoval, tentokrát byl plný aut převážně z pražskými SPZ. Napočítala jsem 12 aut vedle sebe a tak jsem tam vjela taky, ujišťovali jsme se, že se snad nic nestane, když nejsme sami, nikde žádná cedule (ale zeleň to byla ☹). Jeli jsme autobusem na Divadelní náměstí (dále jen DN) na besedu k filmu Úsvit s Eliškou Křenkovou (na film jsem chtěla jít, ale Míša letos přijela s Martinem až v pondělí a neměli jsme šanci sehnat lístky), dali si Prosecco a na auto zapomněli. Jelikož to byl první den, měli jsme objednanou večeři, ale od druhého dne jsme si zaškrtávali sami oběd – na stole vždy byl jídelníček na další den a výběr ze 4 jídel.... Netušili jsme ale, že večeře končí v 19h – to jsme nikde nezažili a nečetli v programu, takže jsme přišli asi v 18.30h a divili se, že už vše uklízejí a není už ani voda v barelu, žádný salát, ovoce, nic....Následně nás rozesmál hotelový číšník, když jsme si chtěli na chvíli sednout na terasu – cca v 19.30h, s kamennou tváří nám sebral podprdelníky, ze stolu popelníky a tvrdil, že radar mu hlásí, že začne za chvíli pršet.... Pršet nezačalo a my jsme šli raději na pokoj.
V neděli jsme měli před obědem termín u doktorky kvůli procedurám, ráno jsme šli hned po snídani na procházku po takřka vylidněném městě, všichni spali po sobotní noci a tak jsme si v klidu prohlédli plakáty na stěně v Thermálu, dali si pár pramenů, poseděli u pramene Svoboda, který byl nejblíže k našemu hotelu a cestou zpět si chvíli sedli před stánkem Radiožurnálu, kde právě začínal živý rozhovor Jana Pokorného se Zuzanou Mauréry. Ta byla nejen vtipná, ale i vstřícná ke každému, kdo se s ní chtěl vyfotit nebo chtěl její podpis, zazpívala Čerešně od Hany Hegerové (avizovala sama, že to bude playback)... Po obědě, kdy nás dostaly Ondrovy knedlíky, které vypadaly, že z každého už někdo kus ukousl, a celkově nás jídlo nijak nenadchlo, jsme dojeli "tuk-tukem" (elektrotrojkolkou s řidičem) na DN na besedu k dokumentu "Všichni lidé budou bratři" o sporné postavě A. Dubčeka a následně k filmu "Citlivý člověk" s Davidem Prachařem atd., film na motivy knihy Jáchyma Topola je podle všech protagonistů dost psychedelický a ani jsem nelitovala, že jsme na něj neměli lístky. Seděli jsme u stolku s látkovými "bobíky", které mi vyhovovaly k sezení víc než tvrdá lavička nebo dřevěné židle. Měli jsme svoji vymazlenou taštičku na Prosecco a dvě skleničky, co víc jsme si mohli přát. K večeru zavolal Ondru Tomáš, dali si sraz na pivu a já jsem ráda zůstala odpočívat na pokoji s knížkou a tv.
V pondělí před procedurami jsme opět obešli pár léčivých pramenů s pohárky, měli jsme je dokonce i předepsané paní doktorkou, po obědě jsme autobusem dojeli do mého oblíbeného obchůdku s hadříky, kde každý rok nějaký kousek ulovím a letos rovnou dva.... Zatímco jsem vybírala, Ondra šel za roh na pivo a seznámil se tam asi se šesti mladými cyklisty, kteří údajně do hospůdky přišli ráno se vyprostit po předchozím bouřivém večeru a v 15h tam ještě seděli a zapojovali do svých debat různé slečny míjející venkovní zahrádku, ale i nás seniory, a byla s nimi fakt dost prča. Jeden nejblíž k nám třeba objednal dva velké košíčky domácích chipsů a rozdával je všem a tvrdil, že si ráno zapomněl vzít prášky na hamižnost.... Těžko jsme se od nich odtrhávali, objednali Ondrovi další pivo a mně Aperol Spritz, přestože jsme se bránili – měli jsme před sebou ještě bazén. Večer jsme seděli v Dvořákových sadech, povečeřeli chlebíčky a tortillu od stánku nesrovnatelně dražší než v krámku vedle hotelu, na který jsme ale byli upozorněni bohužel až ve středu jedním z hotelovým hostů.
V úterý jsme kromě procedur měli ještě oba tzv. in-body, což byl přístroj zjišťující po zvážení a změření výšky množství svalové hmoty, tuků a všeho možného v našich tělesných schránkách, pro vyhodnocení jsme museli navštívit dietní sestru. Byla to ale velmi příjemná dáma možná o trochu mladší než my, ale sama s nadváhou, takže byla velmi tolerantní k našim výsledkům. Ondra nějaké poučení dostal, ale mně řekla, kdybych shodila 12 kg, což je v rozpisu uvedeno(!), vypadala bych úděsně, jinak mám výsledky všechny celkem v pohodě, jediné, co ji udivilo, že nemám svaly na DK 😊, resp. mám, ale málo.... Nenávidím chůzi, tak asi proto.
Protože nám v pondělí večer napsala sms Míša, že na travnaté ploše naproti jejich penzionu stojí už jen dvě auta, z toho jedno samozřejmě naše, obě máme za stěračem pokutu a u vjezdu do zeleně je čerstvě postavená značka zákaz vjezdu, hned po obědě jsme si zavolali taxi z recepce a s velmi příjemným a ochotným panem Liborem jsme dojeli k autu, vysvětlili situaci a on nás zavedl na jiné parkoviště před hotelem Marttel, taky plné, ale právě odjížděla jedna rodina, takže jsme ji vystřídali a pan Libor nás ještě odvezl na DN s tím, že v sobotu ráno mu máme zavolat a on nás odveze k autu se všemi zavazadly.
Na DN nebylo místo, sedli jsme si nahoru pod slunečník a sledovali besedu k filmu Něžné tajemství a Bod obnovy s Václavem Neužilem a Matějem Hádkem.
Večer jsme měli lístky na premiéru kanadského filmu Red rooms, který jsem podle krátké synopse chtěla vidět, ale jediné plus večera bylo, že jsme opět po dvou letech viděli Hlavní sál Thermálu, kde se odbývají vždy všechny uvítací i závěrečné ceremoniály a předávání cen, před filmem jsme poslechli živou debatu s hlavními hrdinkami filmu i režisérem a dalšími protagonisty.... Převládaly mínusy v tom, že lístky jsem sehnala už jen do první řady na balkón, což znamená v tak obrovském sále vylézt cca 60 schodů (pro Ondru bonbónek a když jsem se ho v půlce filmu optala, jestli nechce odejít, protože se evidentně nebavil, málem mě udeřil holí, že těch 60 schodů potmě tedy nepůjde....), zábradlí v první řadě bylo vzdálené od sedadel asi půl metru a když sedíte při mé výšce řádně na sedadle, je ve výši vašich očí, , což určitě nevadí u českých filmů, u nichž stačí jen trochu zvednout hlavu, ale u kanadského filmu, kde se mluví francouzsky a na plátně dole běží anglické titulky, aby české titulky běžely až úplně dole pod plátnem, nebylo naprosto možné na titulky vidět, pokud jsme se úplně nepověsili na žbrlení.... Fajn docela bylo, že se ve filmu nijak extra nehovořilo, kdykoli hrála strašidelná hudba, opřela jsem se a narovnala záda a viděla jen čela a vlasy herců..... Film sám o sobě byl podle jednoho mladíka vedle "dost těžký, ale kamera úžasná...". Netuším, proč jsem si jej vybrala. No comment more..
Ve středu jsme po procedurách a obědě měli sraz s Míšou a Martinem v Plzeňské restauraci, právě začínalo poprchávat a prožili jsme pod střechou jediný slejvák a bouřku za celý týden, dostali jsme tentokrát jen jediné lístky od její sestry, a sice na čs. film Brutální vedro, který jsem měla taky zaškrtnutý jako "kdyby nic jiného nebylo...". Byla to taky premiéra, ale v kině Čas a od 15h, film byl debutem jak herců, tak režiséra, tak i kameramana, většina z nich měli příjmení Hospodářský, nikdy jsme to neslyšeli, nesmírně nás udivilo, že film na závěrečném ceremoniálu získal zvláštní cenu Proximy, protože my jsme na něm pranic zvláštního neshledali, usínali jsme v jeho průběhu oba a jsme určitě velice nekulturní a nedostatečně chápaví a inteligentní, ale nejen Ondra, u něhož jsem to čekala, ale i já jsem konstatovala, že větší kravinu jsem nikdy neviděla. Tolik ke dvěma filmům na KVIFF 2023 ☹. Po filmu jsme si došli pro naši taštičku s Proseccem, koupili si hot dog a sedli si na lavičku na Mlýnské kolonádě, čekali na koncert Igora Orozoviče, který byl o den odložen, což jsme netušili, sledovali cvrkot, po lijáku už zas bylo krásně, ale ne vedro...Na Orozoviče jsme další den už nešli, byli jsme nějak znavení. Mrzí mě to, mám ho ráda. Cestou z kolonády nás na terase hotelu chytla moc pěkná holka jménem Magdaléna, které se líbila Ondrova taštička na Prosecco a hned si k nám i s přítelem Gabrielem přisedli a povídali a ona si ještě objednala láhev bílého, tak jsem došla pro Ondrovo červené a svoje načaté dobré bílé a seděli jsme s nimi ještě si hodinu, bylo to fajn.
Ve čtvrtek jsme byli jen po obědě ochutnávat nějaké prameny, od 15h byla na Mlýnské kolonádě v Innogy baru beseda k filmu "Buď chlap" m.j. s Ondrou Sokolem a Kubou Prachařem. Po besedě se dlouho podepisovali a fotili s fanynkami, vedle v baru seděla Sára Sandeva, Prachařova dívka, i za tou chodily holky pro podpis a ona se usmívala a neměla s ničím problém. Mihla se tam i Ivetta Blanarovičová, které to moc slušelo.
V pátek jsme si zaškrtli večeři, protože jsem chtěla vidět na DN besedu s Dejvickým divadlem od 11 hod. Absolvovali jsme jen solnou jeskyni a odešli, opět tuk-tukem odjeli na DN a protože to byl první den velkého vedra, obsadili jsme lavičku ve stínu i s pár "bobíky" na sezení, protože v průběhu dne za námi přišel Henry a Míša s Martinem. Dejvické divadlo bude 13tidílný dokument, který začne běžet v září na ČT-Art od 20.00h vždy v úterý.... Ivan Trojan byl velmi příjemný a milý, ale hrozně hubený až vychrtlý..... Následovala beseda k seriálu "To se vysvětlí, soudruzi", který se ještě natáčí, momentálně III. série, podle hlavních herců Jiřího Macháčka, Anny Fialové a Leoše Nohy bude na co se dívat. Od 15h jsem ještě měla poznamenáno StarDance 2023, další debata s Markem Ebenem a tanečníky, velmi vtipná a zábavná. Naštěstí až takhle úplně na závěr pobytu, ale stejně bohužel mi při vstávání od stolku sklouzly nohy po kamíncích a labilní stolek se naklonil a super šampusky spadly a rozbily se obě. Láhev už byla vypitá, takže do hotelu jsme nesli taštičku bez obsahu ☹. (Ondra už objednal nové na svém oblíbeném webu). Potom jsme museli spěchat na poslední proceduru pobytu, a sice do bazénu 17-18h.
Když jsme přišli vymáčení v županech do pokoje, zazvonil telefon a pan recepční se zeptal, proč jsme neopustili ve 12h hotel, že máme zaplacený pobyt jen do 7.7., což byl pátek. Měli jsme v úmyslu se dohadovat, ale voucher říkal jasně, že recepční má pravdu. Proč jsme ale měli rozepsány procedury až do pátku 18h, proč naše jména figurovala u večeře a byla přeškrtnuta teprve na sobotu 8.7., to byla zase naše otázka, na kterou recepční neuměl odpovědět, ale uznal, že to zvláštní je a že vše zjistí u šéfa a ráno nám poví. Nepřicházelo v úvahu, že bychom odjeli ještě večer, pila jsem Prosecco, neměli jsme nic sbaleno....
Ráno nám sdělil, že je chyba půl na půl, takže jsme zaplatili poloviční cenu za noc/osobu, tedy nějak 1.850,- Kč.
Pan Libor přijel taxíkem a odvezl nám kufry k našemu autu a zase na rok jsme Varům zamávali.
Co se týče ohodnocení pobytu - jídlo opravdu nestálo za moc, hlavně snídaně mě nebavily s jedním řídkým jogurtem, do kterého nebylo co dát kromě obyčejných cornflakes a stále stejné jedné marmelády a sušených švestek, asi dva dny bylo drobně nakrájené ovoce, ale nedoplňoval nikdo nic, o džus jsem si několikrát musela říkat, rusky mluvící mladé tele jen koukalo a nic mu nedošlo.
Každý jsme měli 12 procedur. Procedury celkem fajn, hlavně pro mě novinka hydropunkturní vana nebo Hasslauer, Ondru bavilo klasicky parafango a výjimečně se nechal i namasírovat, výhoda byla oproti Astorii, že bylo vše v přízemí a pohromadě, bazén s vířivkami, protiproudem, masážními tryskami apod., v podzemí. Další výhoda terasa a příjezd před hotel, nevýhoda troje schody k výtahu....
Celkově bych dala asi 7.
Potkali jsme:
Karla Dobrého- herce, Petra Dvořáka – řed. ČT, ve frontě na WC u Thermálu Světlanu Witowskou, na kolonádě Jana Kollera, ochotně podpisujícího každému, kdo ho dohonil, Kupku z ODS s celou rodinou, Ivana Trojana cestou z WC za DN..... 😊