Lázně Jáchymov

Lázně Jáchymov

4.3.- 23.3, resp. 30.3.2024

hotel Běhounek

Na celých lázních byl nejpikantnější úplný začátek, kdy napadlo Ondru, že bych mohla jet do lázní s ním po jeho operaci kolene, která se uskutečnila 8.1.. Já jsem jeho nápad zkonzultovala se svým ortopédem, podle jehož názoru splňuji pro lázně všechna kritéria a Ondra tedy hned v lednu udělal rezervaci na 4 březnové týdny pro dvě osoby v hotelu Běhounek. 

Následovala moje vyjednávání s praktickým lékařem a sepsání anamnézy se zaslanou zprávou ortopéda, který ji neuměl naskenovat a vyfotil ji na svém stole mezi ostatními papíry a poslal na whatsApp, trochu jsem se obávala, že to neprojde, vše jsem odnesla řádně na ZPMV osobně do podatelny ještě v lednu. Na schválení má pojišťovna 30 dní, tak abych byla v náskoku. Bohužel za 14 dní mi přišla z pojišťovny výzva, abych doložila soustavnou návštěvu rehabilitací, i na to jsem měla 30 dní. Trochu zmatky v doložení návštěvy fyzioterapií, neboť fyzioterapeutka právě odjížděla na jarní prázdniny na týden a já jsem na to pospíchala, nakonec jsme vše zvládli, donesla jsem opět osobně na ZPMV spolu se srdceryvným dopisem (nezneužívám ani nenadužívám lékařskou péči, nikdy jsem po nich nic nechtěla, chodím pouze na prevence, absolvovala jsem za celý život jen tři akutní operace a i ty fyzioterapie si plně hradím....) a do týdne jsem měla schválené tři týdny lázeňské péče. Ondra zatím rehabilitoval a měl termín na pooperační kontrolu u svého operatéra dne 15.2. s tím, že mu volala paní Héčová z pojišťovny, aby byl úplně v klidu, že jí zpráva z kontroly bude stačit i elektronicky a do pátku 1.3. se vše zvládne a bude moci odjet. Jenže 15.2. pan doktor z kolene cosi odsál a poslal to na rozbor, zpráva byla sice odeslána na ZPMV, ale opět volala paní Héčová, že bez výsledku rozboru lázně nemůže logicky schválit, kdyby měl nějaký zánět, nelze ho poslat do radonu...... Takže začaly pracovat nervy. Výsledek rozboru byl po týdnu – již 22.2. - negativní, pan doktor slíbil zprávu poslat mailem večer po skončení své ambulance, bohužel ale zapomněl a jindy než ve čtvrtky se s ním nelze spojit a sestra není schopná jakkoliv pomoci – např.

napsat zprávu, že punkce je negativní a lázně doporučeny, dát razítko a buď sama nebo jakýkoliv jiný lékař k tomu přidat svůj klikyhák na základě pravdivého výsledku punkce..... Nakonec v pátek 23.2.,kdy za týden jsme měli jet, jsem se na radu sestry dovolala pana operatéra na lékařský pokoj v době jeho polední siesty, podle toho taky hovor vypadal, chápu, že měl milion operací a ve čtvrtek bilion pacientů v ambulanci a tak na jednoho konkrétního zapomněl, ale prosila jsem, kdyby mi tu zprávu napsal teď, že jsem za 10 minut u něj nebo kdekoli a ještě ji hodím opět na pojišťovnu.... Marně, ve finále mi slíbil zprávu vydat manželovi v pondělí 26.2. před 8h u nich na oddělení jeho - podle mě marnou - sestřičkou..... Víkend opět tedy v nervech a nejistotě, zda se dá na pana doktora tentokrát již spolehnout a zda ještě pojišťovna do 2.3. stihne schválit. Paradox byl v tom, že po operaci kolene byl Ondra a já měla jet spíš jako doprovod a já měla vše zařízeno a on pořád nic kromě nadstandardu na hotelu v Jáchymově. V pondělí v 8h ale zpráva od doktora skutečně ve FNKV u sestry byla, hned mi ji přivezl, já jsem ji naskenovala a poslala okamžitě do ZPMV k rukám paní Héčové, poprosila jsem ji, zda by mohla po schválení taktéž elektronicky poslat do lázní, abychom měli klid. Ještě jsem to posichrovala tím, že jsem originál zprávy opět osobně odnesla na podatelnu pojišťovny. Překvapilo mě, že jsem mailovou odpověď od paní Héčové dostala až ve středu, a sice, že "nemá časovou kapacitu cokoli skenovat a zasílat elektronicky", že do Jáchymova to posílají poštou. To mě dostalo a je to určitě zralé na "no comment" . To už jsme nevěřili, že to klapne, neboť známe, co se děje s poštami a zásilkami od doby zrušení spousty poboček, k nám do firmy i domů chodí pošťačka jen dvakrát týdně, a to jen některý týden..... Volali jsme i do Jáchymova, zda bychom nemohli poslat elektronicky to potvrzení o negativní punkci sami, ale chtěli to od pojišťovny, napsali Ondrovi mail, že pokud nepřijde od ZPMV schválení, bohužel bude muset příjezd odložit. Takže pojedu sama.

Po všech těchto peripetiích se na nás ale usmálo štěstí a pošta poslaná z Prahy ve středu 28.2. dorazila do Jáchymova v pátek 1.3., z recepce hned volali Ondru, že je to ok a můžeme přijet oba v neděli. Ondra tedy začal skutečně balit až v sobotu, zatímco já už měla dva kufry v předsíni týden.

Do Jáchymova nás vezl Robin v neděli dopoledne, cestou jsme se zastavili v Kyselce jako při každoroční cestě do K. Varů, Ondra si na to koupil nový skládací 15litrový kanystr a měl aspoň 10 dnů co pít. 

Hned po ubytování jsme museli na lékařskou recepci, kde jsme dostali termín k doktorce na odpoledne a recepční nás hned přivedla do dobré nálady, protože tam před námi měla stařičkou silně nahluchlou paní a její dceru asi v mém věku, "holky" popisovaly paní recepční různé neduhy hlavně té starší (a hlavně střevní), což recepční glosovala "no díky, to přesně jsem potřebovala slyšet...", potom recepční na tu starší artikulovala, ať je v klidu, že to všechno zvládnou, že tam je hodný a chápavý personál, navíc 70letá dcera za chvíli odjede, že s dětmi jsou pořád starosti ..... U doktorky Klímové jsme byli každý jen chvíli, dostali jsme rozpis procedur na celý svůj pobyt, Ondra jich dostal 84 a já asi 68. Denně jsme měli všichni klienti hotelu 20 minut ve vaně s radonovou vodou, údajně velmi léčivou – projeví se prý až 8 týdnů po skončení kůry. Ondra ji měl v rozpisu z poznámkou "zvedák", což znamenalo, že do vany ho musí spustit nějaké složitě zařízení.  Nebsolvoval to ani jednou, údajně  jakoby v dětské síťové houpačce.  Raději lezl do i z vany sám. Poprvé prý řekl  žertu sestře, že ten zvedák nechce, kdyby náhodou, že by mu snad pomohla ona, načež ona neurvale odpověděla "kdo by se s vámi tahal".... Ale zvládal to sám. Mně se nejvíc líbila podvodní masáž trvající 20 minut, kde sestra silným nebo slabším proudem podle přání klienta masírovala celé tělo postupně, od chodidla přes záda a rameno na druhou stranu a pak ještě v lehu na břiše paty a lýtka a záda...., a potom mě bavil tzv. Hydroxeur, což byla silná vířivka. Na masáže jako takové jsem se moc těšila a měla jsem jich napsáno 8, jenže první dvě s takovou hubenou holčinou mě vůbec nenadchly, tak jsem se smířila s tím, že to není ono, ale na třetí jsem se dostala druhý týden pobytu v úterý k takovému Rusákovi, který zaskakoval a byl tam jen do pátku, a ten mě tak zmasakroval, že jsem přesvědčená, že všechny nynější problémy a bolesti mám kvůli němu a jeho necitlivému přístupu ke starému nesportovnímu tělu. Na moje upozornění se jen smál a vytahoval mi ruce i nohy 3 metry z těla a rozmačkal mě celou, trefné bylo, když o něm vykládal jiný pán, že byl rád, že neměl místo lehátka pod sebou postelový rošt, že by z něj Rusák býval udělal hranolky....Já jsem od toho úterý už začala být špatná. Ve středu jsme měli oba kontrolu u doktorky, tu jsem požádala o změnu maséra (navíc mi pouštěl ruské nápěvy a samozřejmě jsem se nedala a probrali jsme malinko Putina a válku, možná tak tlačil i kvůli mým názorům, ač sám tvrdil, že není Putinovec a žije v ČR už ¼ století...). To klaplo, jenže do čtvrtka jsem se nemohla vůbec narovnat a bolela mě záda tak, že jsem šla neplánovaně znovu k dr. a ta mi jednak napsala na tři dny Dolminu v injekcích a jednak mi změnila procedury, odebrala veškeré masáže, bohužel i ten Hydroxeur, nechala na závěr pobytu jednu podvodní, jedno cvičení v bazénu a jedno v tělocvičně a jinak týden jsem místo toho chodila jen na "měkké" procedury jako solux, laser, diathermii apod. Radon mi naštěstí nechala. Záda povolila, ale od posledního čtvrtka se mi bolesti přestěhovaly do pravé nohy a třísla a to hodně, beru léky na bolest a chodím s franc. holí. Ondrovi všechny procedury velmi pomáhají, hlavně u operované nohy, ten si druhý týden ve středu u doktorky nechal změnit procedury – odmítl masáže, protože je nemá rád, a parafin na ruce, protože ho to poprvé pálilo a nevěděl, proč má mít ruce v nějaké horké hmotě, když je po operaci kolene. Paní doktorka to udělala rázně, místo těchto dvou procedur mu vypsala cvičení jak v bazénu, tak na suchu, takže on jako jediný z hotelu měl denně oboje cvičení a neustále se svlékal a oblékal, do bazénu do plavek, do tělocvičny do tepláků, do radonu nahý...... Ale kupodivu, ač taky bez fyzické kondičky a ztrouchnivělý jako já, nestrhal se a nedopadl jako já. 

Vypíchnout musím výborné kuchaře, i když první týden jsme slintali úplně všichni, druhý už občas něco nebylo tak úplně skvěle dochucené jako ten první a třetí týden jsem už místy byla i nespokojená... ale tolik skvělého jídla, kde si každý mohl v nádobách vybrat třeba ze šesti jídel a kombinovat přílohy a vynikající saláty, polévky, večer teplá i studená kuchyně, ráno kromě jogurtů s müsli pro změnu pro mě třeba ovesná a krupičná kaše s kakaem a cukrem a máslem, o slaných snídaních ani nemluvím.... Výborné byly i dezerty, lehké a chutné. Proto po chodbách zněla frekventovaná věta – tak kolik jsi přibral/a/? Já osobně 3 kg, Ondra něco navíc, ale vzorně začal druhý týden jíst bez příloh..... 

K večeru jsme chodili do kavárny hrát karty - našeho Bohouše - a scrable, tam si Ondra dával plzeň nebo kávičku a já, prase, opět něco dobrého jako třeba "piňa coladu" nebo zmrzlinový pohár, později po zvážení se už jen mattoni a k tomu někdy panáčka amareta ☹. Poslední týden se k nám přidaly dámy od vedlejšího stolu z jídelny, se kterými jsme se nejvíc bavili a byla s nimi sranda, Míla a Martina. Ty měly smůlu, že první týden kromě fajn paní Marie s nimi seděla u stolu v jídelně šílená babka, paní Dvořáková, věkově zřejmě jen o něco starší než já, ale vypadající jak smrtka, anorektická baba v černém oblečení s kapucí od mikiny na hlavě při jídle a chodící v kabátě do vyhřáté jídelny i po hotelu (ostatní lidi jen v županech nebo kraťasech, Ondra v teplákách nad kotníky ☹). Sedala si při jídle na krajíček židle a na zbytek židle si dávala talířky s ovocem nebo čímkoli, nikdo jsme nechápali, proč. Neustále skřehotavým hlasem otravovala kdekoho různými dotazy nebo nevyžádanými radami, ptala se personálu na to či ono a proč to či ono není i k večeři – obědu, snídani. Nosila pořád v ruce hrnek a upíjela z něj i při vybírání jídel anebo si do něj cpala všemožné ovoce apod. Obtěžovala všechny lidi v hotelu – personál v jídelně, sestry, uklízečky, recepční, klienty Čechy, klienty Němce..... Měla tak identifikovatelný hlas, že byla slyšet i přes několik van a tak jsem jednou nerada vyslechla její dotaz na mladičkou hodnou sestřičku – zda se jim někdo už do vany vyčůral, sestra řekla, že doufá, že ne, tak přitvrdila, zda tam někdo měl průjem, na což už ji sestra přísnějším hlasem odvětila, že s průjmem by nikdo do vany neměl lézt a zavřela dveře..... Po prvním týdnu, kdy zas něco skřehotavě vykládala u stolu a my jsme se přes ni bavily s Mílou a Martinou, ji Míla rázně utnula, jestli by nemohla být zticha, že se kvůli ní neslyšíme a chceme si povídat. Bába se urazila a zařídila si přes recepci místo v opačném rohu jídelny, čímž se nám i okolo sedícím silně ulevilo. Vykládala totiž u jídla různé nechutnosti, co kdy zažila, co z ní lítalo apod. ☹. 

Na naše výročí svatby 21.3. Ondra objednal v kavárně Bruta a pozvali jsme Mílu a Martinu i Zdeňka od našeho stolu, který byl moc fajn, milý, vtipný, ale moc jsme si ho neužili, protože přes den jsme se míjeli na procedurách, vždy po večeři mazal do hospody s nějakým kolegou a na víkendy jezdil domů do Aše, abychom si s nimi připili na naše 21. výročí. Po večeři jsme vždy už byli na pokoji, O u pc a já u tv, popíjeli jsme si svoje víno nebo Prosecco, které jsme si přivezli.... Ondrovi cca v půlce pobytu zalehlo jedno ucho (údajně z těch sluchátek) a bolelo ho to, takže šel k doktorce a ta ho poslala do Ostrova na ORL. Jel taxi za 300,- Kč   jednu cestu (6 km – pro srovnání, Míla si nechávala PPL dovézt domů na Vysočinu kufr za 130,- Kč), čekal tam asi 2 hodiny mezi samými nepřizpůsobivými, kteří prý na první pohled všichni dobře slyšeli, cítili i polykali, doktorka mu obě uši profoukla a šťastně se vrátil, zmeškané procedury mu byly nahrazeny. Od té doby už sluchátka nepoužíval a tak náš pokoj připomínal Matějskou pouť, kdy jsme se neustále dohadovali, kdo má ztlumit tv nebo pc, každý měl svůj program. 

Já jsem měla ještě zážitek v bazénu s novým pánem, který se tak vehementně aktivně snažil vyhovět cvičitelce, že když řekla, abychom poskakovali po dně bazénu, skákal tak vysoko, že mě úplně celou zlil, následně si nevěděl rady s  molitanovou housenkou, která mu asi 3x vylítla směrem ke mně a pokaždé mě praštila do hlavy a ve finále jsme měli "jet na kole" na zádech, přičemž jediný z cvičenců tak kopal nohama, že jsem šla z bazénu prvně a naposledy s úplně mokrou hlavou i obličejem. Nutno říct, že se mi potom už usušené přišel na terasu omluvit a já jsem se tomu smála. 

A soused u stolu Zdeněk měl taky vtipnou historku z bazénu, přišla paní, když už cvičili,  a zůstala stát na schodech po kolena ve vodě, že bude cvičit tam. Cvičitelka přezdívaná teroristka (ale mě bavila, byla rázná, ale vtipná a myslela to dobře) ji seřvala, co tam dělá, že přijde pozdě a ještě zůstane na schodech, ať jde za ostatními dolů, paní začala něco potichu namítat a dostala podruhé čočku, aby šla dolů do bazénu, tak bázlivá paní šla a zavřela se nad ní voda, protože byla tak malá, že tam nestačila....Takže dostala povolení cvičit na schodech. 

Na výlety jsme nikam nejezdili ani nechodili, samé kopce a hory, na což nejsme zvyklí a bolela nás kolena a kyčle a záda, ale pozorně jsme naslouchali, kde všude byly holky od vedlejšího stolu a prohlíželi jsme si jejich fotky. My jsme došli společně jen jednou asi 2 km do mírného kopečka k Vietnamcům na nákup, cestou zpět jsme se stavili v hospůdce "Vzhůru nohama", která je otevřena jen pátek – pondělí a nikdo tam moc bohužel nechodí, ačkoliv je to tam moc pěkné a je nad ní i penzion, a Ondra tam šel ještě jednou sám. 

V sobotu 23.3. po obědě přijel Robin a odvezl mě a dvě "kámošky" do Prahy, obě pokračovaly ještě dál vlakem, takže jsme se rozloučily na Hlaváku a já jsem byla kolem 16h doma. 

Celkově tři týdny v Jáchymově z 10 asi za 8+. Kalí mi to jen bolesti po návratu..... 

Ondra tam skotačil v bazénu i tělocvičně ještě týden, zvládnul vše v pohodě. Byl už 4.týden tak zdatný, že mu bazénová cvičitelka dala možnost jednou předcvičovat. Přestože už za mého pobytu bylo občas teplo a slunce hřálo, jednou jsem dokonce seděla na balkóně a opalovala se, poslední týden Ondrova pobytu se silně ochladilo a napadlo i trochu sněhu. 

V sobotu 30. března přijela pro Ondru Nikča s dětmi, zajeli opět do Kyselky pro vodu a potom se prošli po kolonádě ve Varech než vyrazili do Prahy.