58. KVIFF
Karlovy Vary 2024
29.6. – 6.7.
Hotel Sirius - 4 hvězdy
V noci před odjezdem mě začaly trápit střevní problémy, doufala jsem, že to bylo z pátečního vedra, kdy mi nebylo úplně nejlíp, přibalila jsem tedy ráno ještě léky předepsané mi v dubnu doktorkou z IKEMu a vyrazili jsme. Opět jsem nejdřív sjela z dálnice do Kyselky k prameni pro přírodní minerálku, abychom měli co pít nejen během týdne, ale několik petlahví zbylo i na doma. Pokračovali jsme do Varů a hned za cedulí s označením města jsme zaregistrovali auta na krajnici po pravé straně silnice, kde nebyla žádná zákazová značka a jelikož tam stály i vozy s karlovarskou SPZ a hlavně tam bylo místo, rovnou jsem tam zaparkovala. Ondra musel dojít pěšky k prvním domům nalevo, aby zjistil adresu pro taxi, zavolal a moc ochotný mladý taxikář přijel na Mattoniho nábřeží 92, přenosil naše zavazadla do svého auta a dovezl nás k hotelu Sirius. Hotel byl jen o cca 20 m výše od loňského hotelu Kriváň, byl mnohem menší než oba hotely, kde jsme dosud bydleli, s malinkou recepcí, ale celkem útulný a domácký. Paní recepční na můj dotaz po nějakém portýrovi, který by nám pomohl, jen smutně kroutila hlavou, že nikoho takového nemají, takže zvenku k recepci (cca 15 schodů) nám pomohl hodný taxikář, kterého jsme samozřejmě za tuto službu ocenili. Měli jsme kromě svých dvou kufrů ještě jeden s vínem na týden pro oba (Prosecco, červené pro Ondru a bílé pro mě, to jsme ale až na jedno věnované sestřičce přivezli zpět domů), a hlavně nejtěžší tašku se 14 petlahvemi s mattonkou z Kyselky.
Překvapilo nás, že jsme měli už před 11 hod. připravený pokoj ve 3. patře a dokonce jsme mohli hned ve 12 hodin na oběd. Měli jsme zaplacenou plnou penzi, ale počítali jsme, že začínáme večeří. Pokojík byl naprosto vyhovující, postele daleko od sebe (stejně jsem používala špunty do uší na noc), velká skříň, šupllíky u stolků, stůl se zrcadlem s velkým šuplíkem, polička nad postelí, velká koupelna se sprcháčem a toaletou a různými přihrádkami na toaletní potřeby, což mám ráda.
Po vybalení jsme tedy šli hned na oběd, převážně český personál velice milý a vstřícný a ochotný, jen jídlo žádná sláva. Pravdou je, že jsem měla zažívací problémy a až do středy jsem jedla velmi střídmě, stejně se mi ale veškerá jídla nelíbila ani vzhledově ani mi nijak nevoněla. Většina byla hodně zahuštěná moukou a s různými názvy mi to připadalo stejné...
V neděli v 18h jsme teprve měli termín u lékařky kvůli procedurám. Před tím jsme kvůli mým zdravotním problémům došli jen v sobotu odpoledne na Mlýnskou kolonádu, kde zrovna končila u Inogy beseda s Ivou Janžurovou a Theodorou Remundovou o dokumentu Janžurka, bohužel jsme nestihli celou besedu a na film bylo vyprodáno. Velmi jsem obdivovala Ivu Janžurovou, kterou jsem v pátek viděla v divadle Pod Žižkovskou věží, kde téměř tři hodiny neslezla z jeviště v obrovském vedru a její role byla i fyzicky náročná a po cca 20 hodinách jí to slušelo na besedě ve Varech a vypadala i odpočatě na rozdíl ode mě.... Ondra se domluvil s kamarádem Tomášem, že spolu půjdou na pivo, šla jsem do hotelu, kde mi až do noci bylo nejhůř z celého týdne. V neděli ráno jsem se cítila o trochu lépe, nicméně jsem radši nikam celý den nešla a nasadila jsem si kůru na 3 dny 3x denně prášek z IKEMu.
Lékařka nám rozepsala procedury na týden, Ruska mluvila lámanou češtinou a myslím, že moc nerozuměla. Mně napsala magnet, endo-vaco, což byly baňky na záda, ultrazvuk, plynové injekce, což byly jehličky od šíje až po bederní páteř a kolena, nic moc příjemné, podvodní masáže, které se mi nesrovnatelně víc líbily v Jáchymově, tady to buď neuměli nebo měli méně vody nebo menší vanu a nebylo to vůbec pohodlné, .... Ondra mi svoji páteční věnoval, protože jemu se to vůbec nelíbilo, potom celkem příjemné rašelinové zábaly na záda a jednu rašelinvou koupel. Ondra měl navíc dvakrát skotský střik, ale po prvním druhý již odmítl, oxygeoterapii a lymfodrenáže. Masáže zad pro mě tentokrát vyhovující, ani moc tvrdé, ale ani moc slabé, masérka byla hezká Ruska, která se ale na rozdíl od lékařky ani nesnažila o češtinu a neustále mi něco vykládala rusky, několikrát jsem jí řekla, že nerozumím ani slovo a byla to pravda, to mě psychicky ničilo, jak jsou Rusáci suverénní a jejich přesvědčení, že každý musí umět jejich řeč mě úplně deprimuje, ona nechápala, že jí nerozumím a mluvila pořád dál. Procedury většinou končily do 14 hod., některé měly začínat v 7h nebo v 7.30h, jenže sestřička Hanička (62), která si mě od první chvíle z nějakého důvodu oblíbila, zřejmě kvůli křestnímu jménu, nám oběma termíny začátku a někdy i konce procedur posouvala tak, abychom se vyspali a odpoledne mohli už někam vyrazit. Byla ke mně velmi sdílná a opravdu se hodně snažila, dali jsme jí lahvičku vína a čokoládu a ona, která denně dojížděla busem z Ostrova a vstávala v 04.30h, měla pořád dobrou náladu.
V pondělí mi Ondra došel do lékárny pro Enditril, který mi konečně zabral, takže jsme prvně mohli s naší taštičkou s Proseccem dojet "tuk-tukem" na Divadelní náměstí, kde byla beseda k filmu Vlny s Jirkou Mádlem a producentkou, Lněničkou a Vodochodským, herci, kteří hrajou ve filmu ústřední postavy bratrů v Čs. Rozhlase v roce 1968. Na film jsme se nedostali, ale vyhrál ve Varech diváckou cenu a hrají ho v kinech od 15.8. a určitě ho chci vidět, kdo ho ve Varech viděl, nešetřil chválou.
V jídelně jsme nejprve seděli u stolu, kde jsme měli celý týden stálá místa, s manželi z Kroměříže, bohužel ale se něco vážného stalo u nich doma a museli náhle odjet ještě před svými procedurami v neděli, vypadali fajn a komunikovali s námi, tak nám jich bylo líto.. A nás nám bylo taky líto, protože hned v pondělí ráno nám posadili ke stolu dvě mohutné Rusky, které až úplně na konci pobytu aspoň rusky pozdravily, když jsme zdravili my – česky -, do té doby se chovaly jako všichni ostatní Rusáci, kterých byl hotel plný, tudíž nevychovaní, namyšlení, arogantní, hulvátští, nevkusní .... Nepoděkují, nepozdraví, nepustí stařečky do dveří, nepodrží dveře u výtahu.... Hlavně zřejmě nikdy z nich nikdo nejel výtahem, protože tyto dvě od našeho stolu bydlely v 5. patře a minimálně do středy se nám stalo x-krát, když jsme si ve 3.patře přivolali výtah, že jediný starobylý výtah s nimi, které jely logicky dolů, zastavil u nás ve 3. a ony se cpaly vehementně ven, přestože jsem jim česky, ale se třemi vztyčenými prsty, ukazovala, že jsou teprve ve třetím, naprosto to nechápaly, když tato situace nastala poněkolikáté, klidně jsme je nechali vystoupit a jeli dál dolů sami a ony šly po schodech dolů pěšky a byly velmi překvapené. V hotelu bylo takových spousta a český personál na procedurách i v jídelně a recepci s nimi komunikoval a neustále jim něco vysvětloval (naprosto běžné věci) jejich řečí. Několikrát jsem se ptala, proč. Proč se nesnaží je naučit alespoň základy češtiny třeba nějak pantomimicky na částech těla, protože co svět světem stojí, vždy když někam jedu, musím se snažit domluvit jazykem hostující země, nikoliv svým. I ta vlezdoprdelka Hanička mi ale oponovala, že je potřebují a Rusové jinak než rusky mluvit nebudou a tak na ně holt mluví rusky. Mně to ale vadilo až tak, že už do takového hotelu příště nechci. Vedle u stolu seděly taky dvě, které si ke každému jídlu nabraly třeba 8 meruněk, 10 plátků melouna, hlavně všeho hodně.... Ta u našeho stolu si nesla na pokoj třeba 8 broskví...Jasně že na ostatní nic nezbylo. Vadilo mi to hlavně v době, kdy jsem při svých průjmech žmoulala půlku suchého rohlíku a o ovoci si mohla nechat jen zdát. Bylo mi líto, že teprve ve čtvrtek, kdy už mi bylo relativně dobře, přijely dvě české rodiny a seděly vzadu v jídelně a hned se všichni skamarádili a smáli se tam a já toužebně otáčela hlavu jejich směrem a chytala, čemu se smějí, a přitom poslouchala u našeho i vedlejšího stolu bohužel jen ruštinu...
Ve středu za námi přijela rodina Šulců, měli kola a protože jsme od Míši dostali za celý týden jediné dva lístky do Puppu na večerní premiéru filmu Tatabojs.doc., Robin vyhodil Evičku ve Varech a jeli s dětmi se ubytovat někam do Jáchymova, odkud se potom vrátili do Varů, já jsem na film šla s Evou a Robin s dětmi trávil čas s Ondrou u Thermálu. Film nás obě bavil a měl velký úspěch, po něm jsme "tuk-tukem" odjeli za ostatními k Thermálu, ale byla zima a začalo pršet, tak jsme šli do hotelu, děti ještě chvíli zůstaly na koncert Tatabojs. Zůstaly bikovat v Krušných horách do pátku.
Ve čtvrtek po procedurách jsme došli opět na Mlýnskou kolonádu k prameni svobody k Inogy na skvělou besedu s Jiřím Vejdělkem o filmu Aristokratka ve varu, bylo to fajn, ale zima a zas po chvíli začalo silně pršet, přišla tam na chvíli Míša s Martinem a Henry- bývalí "štamgasti" v Ondrově vinotéce.. Odtud jsme jeli busem k Tržnici a prošli jsme mým oblíbeným obchůdkem s hadry, kde jsem si koupila tričko, Ondra zatím za rohem na pivu a já potom na Aperolu. Jelikož jsem od pondělka dost mrzla (balila jsem v době, kdy bylo neustále přes 30C, takže jsem nevěřila, když říkali, že se ochladí o 10C, že by mi nestačila jedna džíska přes letní šatičky, takže jsem měla na týden letní oblečky a s dlouhým rukávem jen džísku a slabounký kabátek, k jediným dlouhým džínům jen dvě tenoučké haleny, a mrzla jsem i na pokoji od pondělka, neboť se neochladilo o 10C od pátku, ale téměř o 20C ☹), nutil mě Ondra ke koupi nějaké teplé mikiny, protože když jsem se dozvěděla, že za námi přijede Robin s rodinou, požádala jsem ho, aby mi půjčil nějakou svoji mikinu do konce pobytu, on údajně přivezl dokonce dvě na výběr, ale nechal je v autě nad Varami, což je pro něj typické 😊, nakonec jsem si ve značkové prodejně Nike naproti hospodě koupila poměrně drahou růžovou (!) (jinou barvu na mě neměli) dlouhou, do které jsem se hned navlíkla a došla v ní velmi zahřátá na hotel, ale potom už mi byla celkem k ničemu, protože od pátku už zas bylo teplo...☹. Nakoupili jsme ještě v "našem" obchodě oplatky pro rodinu a večer jsem chtěla jít od 19h na koncert Orozoviče k Inogy (v nové mikině, když už ji mám), ale tak lilo, že jsme to vzdali. To mě moc mrzelo a ani nevím, jestli nakonec hrál, poněvadž před Inogy nebyla žádná stříška a pochybuji, že tam někdo v tom lijáku stál...Ale existují deštníky a pláštěnky, já vím. Mám ho moc ráda a je mi líto, že už druhý rok mi jeho vystoupení uniklo.
V pátek jsme zakončili procedury a od 15h jsme už opět okupovali stoleček a židle na Divadelním náměstí, bouchli jsme další Prosecco a u besedy o seriálu Ratolesti, který se natáčel v Táboře, a proto jsem besedu nechtěla propásnout, a který půjde v tv až někdy v září 2025, s protagonisty seriálu Anjou Geislerovou, Matoušem Rumlem, Josefinou Prachařovou a dalšími, jsme bubliny vypili, začalo se oteplovat a od té doby už zas bylo horko.... Z Divadelního náměstí jsme ještě přejeli opět tuk-tukem k Inogy, kde už druhým dnem měl besedu o Aristokratce ve varu Jiří Vejdělek, ale tentokrát i s herečkami, jednou, co hrála Marii v prvním díle a nevím, jak se jmenuje, a s druhou, Simonou Lewandovskou, která hrála ve druhém díle, který jsem neviděla, ale herečku coby lesbu známe ze Zlaté labutě. Viz fotogalerie.
V sobotu jsme dobalili, starobylým výtahem svezli zavazadla do recepce, zaplatila jsem 50,- Kč za coca-colu z minibaru, která mi byla dobrá při bolestech žaludku z počátku týdne, nasnídali se, zavolali taxi, bohužel to nebyl onen mladík z minulého týdne, nýbrž pán po operaci kyčle, který odmítal pomáhat s kufry, a tak jsme to vše nějak zvládli sami, resp.Ondra to zvládnul, mě odstrkoval. Auto na nás čekalo na nábřeží Mattoniho bez pokuty, přendali jsme zavazadla a odjeli domů v naprosté pohodě.
Potkali jsme během týdne: Kovyho, Míru Hejdu, mladou Čtvrtníčkovou, Evu De Castelo, Petra Dvořáka, Táňu Kovaříkovou, Michala Horáčka....
Celkově bych týdnu dala 6 bodů z 10, hlavně kvůli mé indispozici a nečekané zimě.