Lázně Jáchymov
13.5. – 3.6., resp. 9.6.2025
Hotel Běhounek +
Letos se málem opakoval příběh z loňska, kdy mně ZPMV schválila 3 týdny lázní takřka okamžitě, po dvou dnech jsem měla v datové schránce schválení, kterému předcházelo opět pouze doplnění pravidelných návštěv na fyzioterapii a u ortopéda. To ale nebyla moje vina, vše jsem zaslala svému praktickému lékaři a zřejmě nedopatřením nepřipojil k mé žádosti, proto jsem do podatelny pojišťovny opět donesla ještě raději osobně.
Ondra po TEP druhého kolena, kdy měl opět na lázně větší nárok než já, měl stejně jako loni problémy. Jeho lékařka odeslala do pojišťovny vše včas, ale přestože měli i jeho ID datové schránky, nic nepřicházelo. Nakonec asi 9 dní před termínem nástupu, kdy letos raději udělal rezervaci s větším časovým odstupem od operace, a sice na 13.5., když operaci podstoupil 17.3., do ZPMV volal a bylo mu řečeno, že na odpověď mají 30 dnů a že si neměl předběžnou rezervaci dělat a že si odjezd bude muset zřejmě posunout.
Takže jsem se do toho vložila já, jeho jménem jsem napsala dopis, že většina praktiků doporučuje svým pacientům zařídit si lázně ještě před operací, on rezervaci pro nás oba zařizoval až v rámci své rehabilitace, ale protože mně byly tři týdny schváleny takřka ihned a jemu dosud ne (stejnou pojišťovnou), pojedu tedy napřed a on bude čekat na jejich dopis a potom se jen těžko do Jáchymova dopraví bez auta..... Druhý den v 5h ráno ho vzbudila sms, že má v datové schránce zprávu a bylo to ono.
Takže jsme se nechali odvézt Robinem v úterý podle plánu přes Kyselku, kde jsme natočili asi 20 lahví mattonky na skoro celý Ondrův pobyt.
V recepci vše proběhlo hladce, zaplatila jsem za oba 28.660,-, což dosud úplně nechápu, když máme oba lázně přes pojišťovnu, ale holt se zvýšily lázeňské poplatky a měly jsme pěkný pokoj a neřeším. Jen jsem se zeptala, zdali je v té částce zahrnuto, že Ondra zůstane poslední týden svého pobytu na stejném pokoji sám. To prý ale ne a koukala a pravila, že nějakého pána tam na ten týden má "odloženého". Ale abych to manželovi neříkala a nekazila mu ty tři týdny pobytu. To jsem ale nerespektovala a Ondrovi se to samozřejmě nelíbilo a šel se druhý den zeptat, bylo mu řečeno, že pokud by trval na tom, že mu do pokoje nikoho nedají, buď si připlatí další cca 4 tisíce Kč nebo se za podobnou částku přesune do jednolůžkového. Naštěstí v průběhu pobytu mu recepční slíbila, že to zůstane jako loni.
Potom už vše probíhalo běžně, sestra s dotazy na náš zdravotní stav a s termínem návštěvy lékaře druhý den a ještě tentýž den první vana s radonem, druhý den já v 6h ráno na krev a opět radon a po obědě oba k lékaři, kde jsme teprve dostali rozpis procedur – Ondra 82 a já 64. Tentokrát jsem si velice užila první masáž zad, kdy mi holčina na moje strachy, abych nedopadla jako loni, stroze řekla, že nemusím nic říkat a ona sama pozná, co kde potřebuju a bylo to skvělé. Bohužel jsem ji měla jen jednou a další dvě nebo možná tři u takového staršího pána, který přišel vždy o 5 minut později, žvanil a žvanil a stěžoval si na plat a na drahý benzin a za každým slovem říkal "pani" a když se hodně rozohnil kvůli své chudobě, přestal masírovat a mával nade mnou rukama, takže jsem po třetí masáži šla na rozpisovou recepci, kde byly skvělé sestry, ani jsem nemusela dopovědět svůj požadavek, hned řekla, že je jí to jasné a nejsem první a dala mi zase jinou masérku. Ta byla fajn jako osoba, ale masáž taky jen takové šolíchání, takže jediná skvělá byla z 8 masáží jen ta první ☹. Toho pána asi dávají na zkoušku každému novému a pak to zase mění.... Asi je jim ho líto. Ale měla jsem krom suchých masáží opět Hydroxeur, to je masážní vana a to se mi moc líbilo, podvodní masáže jen 2x, ale taky skvělé. Jinak procedury 5-minutové na "Éčku", to je elektrika, probíhaly jako loni, tam jsou dvě přísné sestry, bazírující na chození ne včas, ale o 10 minut dřív, běda, když přijde někdo jen o 9 minut dřív, hned čočka. Byly ale zas flexibilní natolik, že když jsem měla třeba v 9.50h diadynamiku a v 10.20h laser, nemusela jsem v mezičase nikam chodit a snažily se navázat... Za to jsme jim dali dobré víno.... Taky jsme dali víno každý ve svém patře s vanami, já jsem tam měla skoro celý pobyt holčinu, která mi říkala "kočko" nebo "miláčku" a byla opravdu moc hodná... Mohla bych být její prababičkou 😊. Babče na magnetech dal Ondra jen čokoládu, ta nevypadala na to, že by po večerech popíjela. Byla tam i loni a nějak mi utkvělo, že je vdova a má ráda sladké. Vtipné bylo, že jsem si koupila dvoje nové tříčtvrteční leginy a vzala k nim příšlušně barevná trička do tělocvičny, ale pan doktor ani mně ani Ondrovi letos nenapsal ani jedno cvičení v tělocvičně, pouze v bazénu.
Ondra měl těchto radovánek víc než já, jemu se to líbilo, mně moc ne. Vodu mám ráda, ale jelikož mi pan primář ortopéd řekl, že mám plavat jen "kraulové nohy" a nikoli "prsové", t.zn. nedávat nohy do stran kvůli kyčlím, přičemž 90% cviků v bazénu začínalo, rozkročte se co nejvíc a blebleble, nechtělo se mi to dělat a nebavilo mě to. Střídaly se cvičitelky, jedna starší jako jediná chodila s pacoši do bazénu a chtěla, abychom zpívali a různě se drželi za ruce a kopali kolem sebe apod. Ondra ji měl víckrát, já jen dvakrát a po svém poslední cvičení jsem jí v šatně nabídla několik lidových písní pro další klienty, protože už loni stejně jako letos měla na repertoáru pouze Pec nám spadla a Skákal pes.... Evidentně jsem ji překvapila Travičkou zelenou, Na tom pražském mostě, Šly panenky silnicí nebo Okolo Frýdku či Hradce, vše pochodové ke cvičení vhodné a zná to určitě každý, ale zrovna ten den, kdy jsem ji měla poprvé, jsem vůbec neměla chuť zpívat ani něco navrhovat, protože ti ostatní cvičenci mi byli strašně nesympatičtí, žádný úsměv, brali se děsně vážně. Častěji jsem v bazénu cvičila s mladou holčinou, která předcvičovala na suchu a oslovovala nás hrochy "plaváčci".
Na květen byla mimořádná zima, pořád pršelo, někdy v noci i mrzlo, takže jsme ani nikam nechodili, první neděli jsme se doploužili necelé 2 km k Vietnamci, kdy už cestou tam začalo pršet, přestože chvíli před tím svítilo slunce. Cestou zpět jsme přibrzdili v hospodě, kterou jsme si oblíbili už loni, tam jsme byli spolu ještě jednou, když bylo konečně trochu tepleji, už na zahrádce, povídal si tam s námi majitelčin 6letý syn, moc chytrý a milý. Ondra tam byl ještě sám asi 2x. V sobotu 24.5. byla ve městě slavnost "Otvírání pramene", která se koná každoročně ve všech západočeských lázních a Jáchymov je jako poslední. Šli jsme tam z prudkého kopce a zpět jsme složitě jeli taxi za nehoráznou cenu, abychom se dodatečně dozvěděli od jiných lázeňských hostů, že lze sjet výtahem úplně dolů v našem hotelu, projít koridorem hotelu do jiného hotelu a sjet opět výtahem a vyjít přímo na náměstí a samozřejmě totéž i zpět.... ☹. Slavnost byla fajn, protože výjimečně nepršelo a pramenu požehnal místní farář a promluvil starosta města i ředitel lázní a potom jsme si s lahvičkou bublin sedli na lavičku v parku, kde od 15h hrála dvě hodiny skvělá skupina Swing Melody Ostrov, která mě naprosto ohromila, jak jim vše ladilo a jak hráli kluci i holky bezchybně na všechny nástroje a jejich kapelník nádherně zpíval různé swingové i jazzové skladby z 30.let minulého století, byli dobří skoro jako Ondřej Havelka a jeho Melody Makers.
Žádnou partu jsme letos neměli, já jsem chodila na terasu v přízemí kouřit s pár babami, s jednou jsem si i sedla a nabídla mi tykání, ale jinak to byly jen drbu zdar nebo kuchařky-hospodyňky a mičurinky a žádná sranda. V podvečer jsme často chodili jako loni do kavárny hrát karty a scrable, Ondra na pivko a já na decku Prosecca, ale jen spolu.
U stolu se nám vystřídaly dva páry, se kterými taky moc zábavy nebylo, oba byly jen na pár dní jako samoplátci, teprve pro mě poslední týden k nám posadili dva chlapy nezávislé na sobě, se kterými jsme se nasmáli a byly to, pokud jsme se vzhledem k procedurám nebo jejich jiným aktivitám sešli, s oběma pokaždé přínosné a vtipné snídaně, obědy nebo večeře. Ondra s nimi byl až do konce. Jeden z nich byl stejně jako my milovník Cimrmanů a to je vždy hned téma na všemožné hlášky... A vtipný byl, když jsem s nimi jedla naposled, zazvonila mu upomínka v mobilu a přečetl ji: "Odjíždí paní Hana, zamáčknout slzu". Vykali jsme si ale až do konce.
Poslední pátek jsem začala kašlat, protože Ondra dostal kašel jako první a v jedné místnosti se přenosu samozřejmě nelze neubránit, kašlal mi v noci prakticky do obličeje, na záchodě na 1 x 1 m2, všude bacily, to se úplně nevyvětrá, i kdyby se chtělo a to se mu moc nechtělo. Tvrdil, že je nemocný kvůli mému otvírání ventilačky v noci, neboť on větrá nárazově a dveřmi balkónu a tak to muselo být😊. Štvalo mě, že se necítím komfortně, když v sobotu měli přijet Šulcíci na Klínovec s koly na bikerskou dráhu, ze které nakonec jsem i kousek viděla a děsila se, že tohle sjíždí i náš 10letý vnuk...(a jen o trochu lehčí trať i snacha se sedmiletou vnučkou ☹).Šla jsem tedy v pátek k doktorce, dala mi termosku s léčivým čajem na celý den a pár tabletek Ambrobene, totéž dostal před tím i Ondra, a nazdar. V sobotu po obědě pro nás Robin poslal kamarádku, protože se blížila bouřka a on zaparkoval na vrcholu u lanovky a chtěli si rychle sjet tu dráhu všichni před deštěm, což se jim povedlo. Tolik lidí a aut jsem snad nikdy neviděla, nejvíc Němců, kteří měli svátky, ale prostě asi tisíc lidí... Sotva jsme si sedli nahoře a čekali na děti, zavolal Robin z úpatí lanovky, že sjeli, ale nahoru už nemůžou, protože lanovka je zavřená z povětrnostních důvodů, blížila se fakt bouřka a obloha byla černá. Takže nás ta kamarádka opět naložila do svého auta a vezla nás za našimi dolů... Už cestou v autě začal slejvák, ale ta Zuzana měla s sebou malou dceru a měly hlad (my byli po obědě v hotelu) a déšť jim tolik nevadil, byly obě dobře oblečené, na rozdíl od nás, takže jsme všichni vystoupili a ony hnaly napřed do kopce - když jsem viděla, kde je kiosek, kde měly obědvat naše děti, málem to se mnou šluklo. Byl to krpál asi 200 m, Robin mával, ale ani jsem ho skoro v tom lijáku neviděla. Nedalo se ani pořádně jít, protože to byl konec dráhy a všude pásy, které dráhu ohraničují a žádná cesta, drápali jsme se v bahně po stráni kolem těch pásů a v největším dešti, který jsem kdy zažila, pořád jsme něco museli podlézat a přelézat a bála jsem se o Ondru, aby neupadl, neměl se čeho držet, hole nechal v hotelu, tohle nebylo v plánu....Robin nás chtěl svým autem povozit a ukázat všechno možné, m.j. jak jezdí Krýša na těch skocích na dráze, jenže auto měl nahoře a lanovka stála..... Nedalo se nic dělat, nikdo za to nemohl, když jsme tam vylezli, byli jsme durch. Naštěstí jsem si s sebou nalila z té termosky do malé lahvičky čaj, O si dal pivo a ždímali jsme bundy, přemýšleli, co dál, určitě hodinu jsme v tom mokrém seděli v kiosku, kde funěl vítr, lítaly blesky a burácely hromy a furt lilo. Jakmile jen trochu přestalo, zas ta Zuzka nás tedy naložila, už i s naší Emily a tou její Miou, které chtěly někam do bazénu, a po slezení toho děsného kopce v bahně jsme tedy dojeli zpět do Jáchymova, holky šly plavat a my se převlíct a sušit. Sotva jsme odjeli, udělalo se krásně, Robin pak říkal, že hned pustili lanovku a oni jezdili celé odpoledne ☹. Holky z bazénu přišly za námi, daly si tam večeři, kterou jsem všem třem zaplatila za to, jak nás vozila Z, ještě jsem jí dala jedno Prosecco, a odjely zase na Klínovec, kde byli naši a její další dva synové..... Kolem 19h přijela celá rodina Robina, jen si dali všichni nějaké pití a děti poháry a mazali do Prahy. To byl tedy opravdu povedený den. No a já jsem od té soboty kašlala ještě víc a v neděli se mi spustila rýma, takže jsem v pondělí na radu doktorky už nešla ani cvičit do bazénu ani na magnety ani na masáž, jen na nějaké elektro a i to vadilo, jak mi neustále teklo z nosu, jinak jsem balila a ležela. V úterý Robin přijel hned po snídani a jeli jsem domů.
Ondra zůstal ještě týden, rozchodil se pěkně, už bez holí, chodil i dolů do města na pivo nebo kávičku a panáčka, už znal trasu koridorem a výtahy, radoval se, že může konečně i ze schodů bez bolestí, tak to je super.
Pro něj v pondělí 9.6. jela Nikča jako loni, bez dětí, ale s novým přítelem.
Celkově bych dala letošním lázním na stupnici od 1 do 10 max. 7.
