Karlovy Vary 2025
5.-12.7.2025
Dalovice, Hlavní 31/31 – penzion GATO
Do Varů jsme jeli již klasicky s přestávkou v Kyselce, aby nám do připravených petek natekla přírodní minerálka mattoni. Dál už s pomocí Waze jsme po jednom mírném bloudění a jedné hádce dojeli do Dalovic a našli penzion. Zvenku žádná sláva, hlavně před vchodem na stolku velký binec, bydleli tam ukrajinští dělníci a nechávali tam hrnky od snídaně, přeplněné popelníky, pantofle pod židlemi apod. Ale interiér byl příjemný a hezký, neměli jsme jeden pokoj, ale vlastně dva, kde ve větším s manželskou postelí a skříněmi jsem spala já, v zadním menším, ale samostatně uzavíratelném, měl svoji postel i skříň a noční stolek s lampou Ondra. V obou byla televize, sice s ovládači se špatnými baterkami a návody, které nám daly zabrat, po urgenci u majitele se dalo vše do pořádku, jen jsme si oba vypisovali, na kterém čísle je který program – každý to měl jinak a ne úplně jednoduché. Pan Sýkora, majitel, byl velice vstřícný a hned druhý den nám přivezl, co jsme postrádali v kuchyni, jako třeba lžičky a misky na jogurt, kuchyně byla velká a vcelku dobře vybavená, právě až na nějaké kousky nádobí...Moc jsme toho nepotřebovali.
V sobotu jsme ještě nevěděli, jak to budeme dělat, takže jsme po vybalení vyrazili po Dalovicích hledat nějakou hospodu nebo obchod, lehce jsme našli zastávku autobusu, který nás pak denně odvezl k Tržnici ve městě, s hospodou to bylo horší. Ale po několika dotazech jsme jednu našli, dost daleko od penzionu, ale hlavně s úděsně ulepenými a špinavými stoly venku (dovnitř jsme ani raději nešli), dostali jsme od obsluhy informaci, že v poledne nevaří, otvírají v 15h a mají jen nějaké polotovary. Nic pro nás, když jsme chtěli denně jet po poledni do víru dění. Přesto jsme tam jedno pivo a jedno nealko přežili, zasmáli místním "borcům", kteří se trousili na odpolední pivo dovnitř, byli to vesměs zajímaví týpci, nejvíc nás pobavil cca 80letý dědeček hříbeček (spíš starší), který si přišel na zahrádku zakouřit s mobilem a pustil na celou vesnici na mobilu nějaké fláky z 80.let, buď byl hluchý nebo se mu to fakt líbilo, ale když přišel jeho kamarád a ptal se ho asi 5x, protože děda neslyšel, jestli si pouští Suzi Quatro, pravil, že nemá žádné kvádro, ale triko... než dokouřil, dělal nám tam diskotéku, že jsme se vůbec neslyšeli. Tak tuto hospodu jsme zavrhli.
Protože hned v sobotu měl na Divadelním náměstí (dále jen DN) od 19.30h koncert Jiří Schmitzer, kterého jsme chtěli vidět-slyšet, našel O autobus, jenže jsme si neuvědomili, že je svátek a úplně jiný jízdní řád a tak jsme na zastávce v parnu na slunci seděli skoro hodinu. Schmitzer byl ale kouzelný jako vždy, seděli jsme na lavičce ve stínu a začátek byl fajn, že jsme viděli jak na něj, tak na velkoplošnou obrazovku s detaily, časem ale se náměstí zaplnilo, jak potom už nikdy, lidi stáli před námi, že jsme za chvíli už jen slyšeli. Ale i to stálo za to. Schmitzer kdysi zapomínal slova, protože chlastal, teď je zapomíná, protože je starej, ale vždycky si nějak vtipně pomohl. Taky nevěděl, jak dlouho smí hrát, lidi ho povzbuzovali, ale on říkal, že mu někdo dal půl hodiny a někdo hodinu a tak neví, aby tam nepřekážel dalšímu programu...
Do penzionu (dále jen domů) jsme jeli KV TAXI, což bylo za 190,- Kč, na rozdíl od Bolta, který si účtoval za tu cestu 490,- a Míša po filmu večer psala Ondrovi, aby jí poradil, čím jsme jeli, že Bolt chce za kratší úsek než jsme bydleli my skoro 700,- Kč.
V neděli jsme se najedli už ve Varech v Bistrotéce u pošty, kde byly ceny dost hrozné, ale potom jsme se dočetli, že je to tak skoro všude, neřešili jsme. Potom jsme přejeli tuk-tukem na DN, kde od 15h byla beseda k filmu Sbormistr. Režisér, scénárista, hlavní představitelé, těším se na film, který je od 10.7. v kinech, na festivalu bylo naprosto vyloučené se na jakýkoliv film dostat, pokud člověk nemá festival pas a v 7h ráno má štěstí a zabukuje nějaké filmy....vše plné denně.
Potkali jsme mladou Zedníčkovou, Igora Chmelu s rodinou, Světlanu Nálepkovou. Domů opět taxi za stejnou cenu.
Když už jsme leželi v nočních úborech u tv večer každý ve svém pokoji, ozvaly se rány na dveře a křik "Policie, otevřete" a aniž by čekali na splnění svého rozkazu, otevřeli si sami a najednou přede mnou stáli dva plně ozbrojení policisté. Tak jsem se lekla, že jsem nebyla téměř schopná slova, hlasitě se ptali, jestli tam jsem sama, Ondra to vůbec přes dveře a svoji tv neslyšel, takže když vzápětí vrazili tam, taky si myslím cvrknul 😊. Hledali nějakou paní v tyrkysových šatech, která údajně před nimi utekla do našeho penzionu a někdo zvenku ji viděl v našem okně... Prohlídli koupelnu, kuchyň a když nikoho nenašli a viděli naše výrazy senilních staříků, bez omluvy zas odešli. Od té doby už jsme nikdy nebyli odemčeni. Ptala jsem se druhý den majitele, když nám přinesl baterky a lžičky, ale netušil a slíbil, že zjistí, co se dělo, ale byl pohoršen, jak si můžou dovolit bez vyzvání a bez čekání takhle vrazit dovnitř.
V pondělí ráno zaklepali další dva, kriminalisté v civilu, Ondra šel odemknout a byli slušní, ptali se, kdo s námi v penzionu bydlí, nemohli jsme sloužit, do té doby jsme nikoho neviděli, ukrajinské bordeláře jsme potkávali až později na dvoře před domem, ani jsem nekouřila, jak se mi mezi ně nechtělo večer ven. Nakonec se ale prý zjistilo, že paní neutekla do našeho penzionu, ale do nějakého vedlejšího... Zásah byl tedy zbytečný 😊.
Ten den jsme jeli busem ve 12.40h do města, dali jsme si tentokrát jen u stánku hot dog a šli pěšky na DN, kde jsme nejdříve shlédli besedu k seriálu Ratolesti (už tam s ním byli loni a říkali, že poběží v tv na podzim, ale nestalo se tak), který se natáčel celý v Táboře a je o problémových teenagerech, ale víc jsme se těšila na besedu k filmu Franz, kde seděla režisérka Agnezka Holland, Marek Epstein, Ivan a Josef Trojanovi, Stanislav Majer, Jan Budař a německý herec, který hraje ve filmu hlavní rolu - Kafku a je mu hodně podobný a celá beseda byla hodně zajímavá. Film bude v kinech od listopadu t.r..
Domů opět taxi. Potkali jsme cestou herce Štrébla.
V úterý jsme obědvali výjimečně doma, Ondra došel do Coopu, který objevil a na mě byl daleko a hlavně "dole" v Dalovicích a tím pak zpět nahoru s nákupem do poměrně prudkého kopce, ale pro něj po operacích už brnkačka, dali jsme si studený talíř a potom teprve jeli do města. Zkusili jsme v Thermálu pokladnu, ale nebyly žádné lístky, ani když mi vstřícná slečna poradila, že mám přijít znovu před 15hod a třeba pár lístků od 16h na něco bude. Tak jsme dali v Plzeňské hospůdce pivo a já frisco a šla jsem tam, ale už fronta a nebylo nic. O říkal, že by šel i na mongolský film o indiánech kvůli mně, abych si aspoň jednou zažila tu atmošku jako předchozí roky, ani ani nic takového k mání nebylo 😊. Tak jsme se přesunuli do KVIFF parku, kde denně taky byly různé debaty s protagonisty nových filmů, právě začala jedna s I. Trojanem a H. Čermákem k filmu Neporazitelní, což je o parahokejistech a asi taky stojí za shlédnutí podle toho, jak o handicapovaných hokejistech mluvili ti dva skvěle (pobavila nás historka, jak redaktorka měla jít do šatny s těmi handicapovanými hokejisty dělat rozhovor a všichni ji předem připravovali, že hokejistická šatna smrdí nejvíc ze všech smradů na světě, ona přišla a žádný smrad, tak to těm sportovcům vyprávěla a jeden jí odpověděl, že přece zdravým hokejistům nejvíc smrdí nohy, ale když oni je nemají..... 😊). Tam jsme narazili na kamarádku Míšu s manželem Martinem a její sestrou, která nám léta před tím vždycky lístky na nějaký film sehnala, neboť tam pracuje.... Letos měli málo i její příbuzní, což chápeme. Potom jsme se přesunuli do baru před Iqos Lounge, kde nás zahlédli Honzík a Marcelka Krčmářovi s Davidem, ale pospíchali na film, tak jsme se jen pozdravili a běželi... My jsme v Thermálu dopoledne potkali Martina Kupku z ODS, který se na nás usmíval a zdravil jako první, když jsme se taky usmáli, potom Adama Vojtěcha s chlapečkem ve stejném outfitu jako měl tatínek a těhotnou manželkou, Jaromíra Hanzlíka. Potom jsme jeli domů taxi.
Ve středu jsme se najedli před Thermálem a počkali na červený koberec, kam přijeli představit svůj film protagonisti filmu Karavan, prezentovaného i v Cannes, takže jsme vyfotili Aňu Geislerovou s chlapečkem s downovým syndromem, Janu Plodkovou a další.. Následně jsme šli do obchodu, který jsme objevili před dvěma lety u hotelu Kriváň, kde mají přírodní kosmetiku, Ondra nakoupil zubní pasty, já nějaké krémy, a pokračovali jsme na Mlýnskou kolonádu, kde od 15h probíhalo vystoupení vozíčkářů v čele s Richardem Hessem a jeho partnerkou ze Star Dance Bartůňkovou, moderoval M. Eben, měla jsem i židli, ale přes sloupy vůbec nic neviděla, takže jsem to v půlce vzdala a pokračovali jsme na DN, kde byla od 17h beseda k filmu Karavan se všemi výše jmenovanými, kteří se tam přesunuli po premiéře svého filmu v Thermálu. Bylo to moc příjemné a film bych ráda viděla, měl by být v kinech od 28.8.2025.
Na kolonádě jsme potkali znovu Hanzlíka, kterého O poprosil, zda si ho může vyfotit, před Thermálem šel O. Sokol s manželkou, na toho se věšely dámy všeho druhu, váhy a věku a chtěly se s ním fotit, neúnavně se usmíval a podepisoval a O si ho tedy taky vyfotil. V KVIFF parku ještě před jednou besedou k filmu Džob se Ondrovi podařilo ulovit foto Jiřího Mádla. U DN stál opuštěný Arnošt Goldflam, když šel O na záchod, říkal mu prý, že čeká na manželku a neví, odkud přijde, byl jako vždy roztomilý a Ondra se s ním tedy při tom čekání vyfotil.
Ve čtvrtek jsme se rozhodli najíst se vedle hotelu Kriváň v takovém bufetu, který jsme objevili také předloni, kdy jsme ale měli polopenzi v hotelu a nepotřebovali jsme tam jíst, jen nás tehdy zaujaly velmi nízké ceny, což trvá. Takže přestože jinak denně jsme za dva obědy dali kolem 700,- úplně běžně, tady jsme měli každý velké filé, já ještě se salátem, Ondra s plzní a já s vodou a všechno dohromady to stálo necelých 200,- Kč. Na tom bylo jediný škraloupek v tom, že já jsem už nemohla to velké filé sníst a dala jsem kus Ondrovi a on se divil, proč ho mám studené, jelikož on měl celý svůj velký kus teplý jako právě vyndaný z pánve a já bohužel studený jako právě vyndaný z ledničky. Dá se to i studené, ale teplé by bylo určitě lepší i pro mě. Neptali jsme se, neprudili jsme.
Od 14h jsem měla na svém rozpise na Innogy Point besedu k filmu Neporazitelní, s jinými herci než den před tím v Parku, byl tam hlavní představitel Tomáš Havlínek, Ladislav Hampl, režisér Dan Pánek.... V kinech by měl být film od listopadu t.r.
Potom jsme se tuk-tukem přesunuli opět na DN na besedu k filmu Máma s režisérem Jiřím Strachem a dalšími, taky zřejmě zajímavý příběh, ale ten nepůjde do kin, jde o televizní film. Hlavní roli psychicky postižené mámy hraje Elizaveta Maximová a stará se o ni 9letá dcerka, síla už v traileru, hlavně Elizaveta naprosto k nepoznání a podle jejích slov ji to moc bavilo, i když psychicky sebralo každý natáčecí den.
V pátek jsme senajedli zase před Thermálem, potom jsme jeli tuk-tukem až k Puppu, cestou zpět nafotili zbytek panelů s fotkami Jiřího Bartošky, kterých bylo od Thermálu k Puppu podle ředitele 60 a myslím, že máme všechny a všechny jsou nádherné, černobílé a pohodového prezidenta skvěle vystihující. S příchodem ke Vřídlu začalo silně pršet, schovali jsme se, ale stejně jsme ten příval chytli, potom jsme šli na DN, kde jsme si otřeli lavičku a sedli O na noviny a já na svůj polštářek, bez kterého jsem celý týden nedala ani ránu.
Od 15h beseda k filmu Raději zešílet v divočině, která se vymykala všem ostatním besedám hlavně přítomným ústředním představitelem, který byl většinu svého života disident, jeden z dvojčat, kteří v té divočině na Šumavě žijí stranou od společnosti bez elektřiny a dalších vymožeností, byl naprosto přirozený a velmi vtipný, aniž by to asi věděl, měl málo zubů a jen levou ruku, ale bylo moc milé ho poslouchat, jak brácha dvojče se styděl do Varů jet s ním a hlavně má na starosti hospodářství a musí dojit krávy, ale on že se otrkal a baví ho to před lidmi a byl opravdu k zulíbání a skoro nechtěl dát mikrofon nikomu dalšímu. Režisér tvrdil, že když měli přijet natáčet jejich stavení podruhé, prosil oba bratry, aby neuklízeli, že chce, aby v dokumentu byl ten interiér autentický a bylo zřetelné, jak tam opravdu žijí, ale oni prý kvůli štábu poklidili a dokonce vymalovali 😊... nebylo na DN ani tolik lidí, dílem kvůli počasí, ale dílem asi i proto, že ve filmu nehraje žádná hvězda a režisér je pro nás neznámý Slovák Miro Remo, když pak v sobotu večer už z domova jsme sledovali ceremoniál k ukončení 59. ročníku a tento dokument dostal hlavní cenu Křišťálový glóbus, moc jsem to panu Františkovi Klišíkovi i jeho bratrovi a celému štábu přála. A jistě nejen kvůli ceně, ale hlavně kvůli následné tragické události dokument bude hojně navštěvovaný. Byl to pro nás šok v neděli večer, kdy jsme se ze zpráv dozvěděli, že ještě v ten den po skončení festivalu se pan František utopil kus od hospody, kde s kamarádem jistě zapíjel svůj úspěch ☹☹..
Po skončení besedy šel Ondra ještě nakoupit oplatky a já jsem shlédla jednu Plovárnu Marka Ebena s Aňou Geislerovou a bylo to taky moc zajímavé....
Potom už jsme jeli balit a ráno v sobotu odjeli do Prahy.
Celkově z 10 bych dala 7, škoda, že jsme neviděli ani jeden film a říkala jsem, že by mi stačily tři dny, uvidíme za rok.....
