14. – 22.3.2012
Kapverdské Ostrovy – Sal - hotel Riu Funana/Riu Garopa Al 5*, all incl.
Cestovka EXIM TOURS
Dle cestovky dovolená na 9 dnů, ve skutečnosti to bylo 7 nocí a 7 necelých dní. Přiletěli jsme – na čas !!! , což u nás velká vzácnost – na ostrov Sal 14.3. v 18 hod. m.č., t.zn., že v době dovolené bylo na Kapverdách o 2 hodiny méně než v ČR (ještě zimní čas). Cesta trvala přes 7 hodin, byla klidná a proti jiným letům pomalejší, tudíž bez turbulencí. Z letiště do hotelu jen asi 20 minut (celý ostrov má plochu 30 x 12 km). Hotel nás omráčil svou ohromnou rozlohou – viz fota. Celý pobyt jsme se smáli novým turistům, kteří chodili stejně jako my zpočátku (já do konce a chodila bych i nadále) s mapkami a hledali svoje pokoje nebo restaurace, bary nebo bazény. Velké vzdálenosti kamkoli. Měli jsme číslo pokoje 9039, což jsme si hned zapamatovali podle známé Plíhalovy říkanky (V devět třicetdevět sed si na mě medvěd a v jedenáct deset zas si ze mě sesed).
První dva dny bylo počasí tak 50 na 50 – slunce, zataženo, leželi jsme na pláži, ale celkem studený vítr nebyl nijak příjemný, přestože slunce opalovalo snad dobře. Moře bylo celkem klidné, proto jsem do něj několikrát vlezla, poprvé s teploměrem do vody, na kterém se ukázalo hned po vykoupání 19°C – viz foto. Ondra si koupání proto zcela odpustil a jen občas zařval, když mu v poloze "po kotníky" cákla zákeřná vlna nad kolena. Mě jeden den agresivnější vlna spláchla celou a předposlední den pobytu jsem se dokonce napila nosem i pusou slaného Atlantiku- při záměru proskočit jednu takovou větší vlnu jsem zapadla do prohlubně na dně a vlna mě odhodila na břeh do kleku a další mě povalila, měla jsem co dělat, abych rychle vstala, oblékla zpět plavky a co možná důstojně odešla k lehátku, které jsme si po několika dnech dávali už za přístřešek na začátku pláže, aby na nás nefuněl studený vichr. Od té doby už jsem měla z oceánu respekt a nelezla do něj.
Osuškový plážový servis fungoval skvěle, denně vyměnili u bazénu staré za nové, lehátek bylo taky spousta – vše zdarma.
V sobotu 17.3. bylo od rána zataženo a zima, šli jsme tedy jen k bazénu, ale vyhnal nás déšť, přičemž delegátka Petra Nováková nám říkala, že na ostrově prší MAXIMÁLNĚ 4x ročně a loni třeba nepršelo ani jednou L. Byla nám taková zima, že jsme se šli ohřát do sauny, která byla v rámci all incl. Poté, co jim Ondra rozbil dveře a v sauně přítomní Angličané mu se svým suchým humorem pěkně poděkovali, odešli jsme přeci jen k moři, kde chvilku svítilo, ale odpoledne se opět zatáhlo a znovu pršelo....
V neděli ráno se konečně vyčasilo a my jsme v 9.30h odjížděli na výlet kolem ostrova. Viděli jsme hlavní město, přístav, nasbírali si lávové kameny, delegátka nám ukázala fatu morgánu v poušti, vykoupali jsme se v solných jezerech (téměř stejná síla nadnášení jako v Mrtvém moři) a jeli zpět.
Od pondělka už víceméně svítilo slunce, ale chladný vítr fučel neustále. Nejhorší byly večery, kdy byl všude průvan (v jídelně, v barech a v "divadle" při večerních animacích byly neustále puštěny větráky u stropu) nebo zima (venku). Chodila jsem relativně brzy do pokoje pod deku – kolem 22 hod. – Ondra ještě pokračoval na baru.
Jídlo vynikající, denně k obědu i večeři několik druhů různě upravených ryb, což jsme postrádali dosud na všech dovolených u moří, výběr dalších druhů mas, pizz, rizot, místních specialit, škála příloh - brambory, krokety, hranolky, rýže, těstoviny, k večeřím i studený bufet s masovými nářezy a vynikajícími sýry, spousta zeleniny, ovoce a dezertů.... K snídani k Ondrově radosti vejce na všechny způsoby, křupavá slanina a mnoho dalších vynikajících pochutin. Já jsem snídala převážně ovoce a müsli s jogurtem jako doma. Ale ochutnala jsemi tmavý chleba, fakt chutné párečky nebo šunku. Kdo chtěl, mohl si po snídani natočit sám i víno. Šampaňské ale jen jeden den večer a jedno ráno.
Jinak pivo nám celkem chutnalo, ale bílé víno bylo hrozné, růžové taky, pili jsme proto celý týden po večerech jen červené.
Personál super pozorný a usměvavý a pokoj denně 100 %-ně uklizen.
Hned asi třetí den si k nám přisedli večer manželé z Železné Rudy, se kterými jsme trávili potom už všechny večery, ale moc jsme se s nimi nepobavili, žádná sranda s nimi nebyla, řešili pořád svoji práci (jsou majiteli penzionu a hospodářství, kde je zaměstnána celá jejich rodina, co děláme my, je vůbec nezajímalo, bylo to vždy jen o nich, proto jsme se s nimi moc nezdržovali a dokonce nemáme ani adresy a maily a mobily JJ)
Výborné na hotelu bylo to, že poslední den, ve středu 21.3., přestože jsme pokoj museli vyklidit dokonce již v 11hod. (oproti klasickým 12 hod.), u recepce byla kromě místnosti pro zavazadla, která je všude, ještě u každého WC uzamýkací kabinka s lavičkou a teplou sprchou, tudíž jsme mohli zůstat u moře až do 15 hod., potom si vyndat věci na cestu z tašky, osprchovat se, obléci a v klidu odjet v 16.15h od hotelu na letiště.
Sal jsme opustili zase přesně, možná dokonce o pár minut dříve, v Praze byli o 20 minut dřív proti plánu, ale hlavně proto, že kapitán Sedlák letěl dle vlastních slov ten den tam i zpět (téměř 14 hodin), i když možná tam jen jako vedlejší pilot, a podle nás ho to už nebavilo, tudíž letěl hodně rychle a výš (než při cestě tam s kapitánem Šteidlem J), téměř celou cestu byly turbulence, letuška okřikovala cestující, chodící na toaletu, že přeci svítí obrázek "připoutejte se", jenomže poslední asi 4 hodiny kapitán tuto světelnou výstrahu vůbec nezhasl, lidi byli nervózní a letadlo drncalo jak po oraništi, vůbec to nebyl příjemný let ani přistání. Navíc nás rozčiloval fakt, že EXIM nám počítal za poslední den dovolené ty dvě hodiny a něco po půlnoci, kdy jsme se drncali v letadle před přistáním. Přiletěli jsme 02.50h m.č.
Jinak ale dovolená pěkná a doporučujeme známým, ale nejlepší období je údajně podle delegátky říjen – listopad. Je vyhřátý Oceán, je i teplejší vítr. My jsme se s Atlantikem již definitivně rozloučili J.
Dovolená na Kapverdech
Chtělo by se říci "merde"
Hotel RIU GAROPA AL
Chce to bufy, nejen sandál
Hotel RIU FUNANA
Od večera do rána
fičí vichr, bouří vlny
mísy pamlsků však plny
super ryb a zeleniny
povolujem pásky z Číny.
Turisté v tílkách klepou se zimou
hotel se otřásá kašlem a rýmou.
Příště svetry, hubertusy,
kdo sem znovu přijet zkusí.
My už radši bez šály
poletíme na Bali
(ale to jen fakt "zdali")
Podívat na fotky se můžete zde.
